130 let

Petr Ton před plzeňskou brankou. | foto: ČTK

Ton: Držíme nervy na uzdě

Sport
  •   12:22
PRAHA - Uťal zlínský tlak povedenou tečí. Hokejová Sparta ve Zlíně třicet minut nevyjela z vlastního obranného pásma, ale pak zaúřadoval Petr Ton (33), který ztečoval ránu Vykoukala mimo dosah gólmana Sedláčka. „Ten šťastný gól na 1:1 nám hodně pomohl. Podle mě to byl zlomový moment zápasu,“ řekl sparťanský útočník.

* Zlínského gólmana Sedláčka jste překonal tečí, další dvě vaše rány mu propadly za záda. Vyhovuje vám zdejší úzké kluziště?

Cítím se tu dobře, zlínský stadion mi sedí. Hokej je tu zajímavější, pro mou hru přímo ideální.

* Sedláček byl nejlepším gólmanem extraligy, ale ve čtvrtfinále má průměr čtyři branky na zápas. Zvedá vám to sebevědomí?

Je to hezké skóre, ale v play off není rozhodující, o kolik gólů vyhrajete. Počítají se pouze vítězství.

* Brankář Zlína byl navíc místy nejistý. Překvapilo vás to?

Je to mladý kluk a chytal první domácí zápas play off před téměř vyprodaným hledištěm. Nervozita je tak na místě, musí si tím projít každý nezkušený gólman.

* Zbraní Zlína v základní části byly útok Balaštík–Leška– Köhler a přesilovky. Soustředili jste se na to?

Samozřejmě, zkoumali jsme hru Zlína i na videu. Sportovně musím však říct, že soupeři chybí i štěstí.

* Soupeř chtěl už v úvodu utkání vyprovokovat nějaké strkanice, vy jste však z nich vyjížděli s ledovým klidem…

Vypjaté momenty rozhodují zápasy. Proto nám pomáhá, že držíme nervy na uzdě.

* Ve třetí třetině jste za stavu 3:1 rozkouskovali hru. Záměrně?

Byla to naše taktika. Chtěli jsme hru rozdrobit a hrát ze zabezpečené obrany a spoléhat na nějaký brejk.

* Říká se, že poslední krok bývá nejtěžší. Cítíte to stejně?

Souhlasím. Měli bychom se hlavně poučit z tohoto čtvrtfinále. Domácí nás v něm dlouho přehrávali.

* Mimochodem co u vás v kabině po zápase dělal zpěvák Daniel Landa?

Celý tým ho známe, chodí k nám na Spartu. Někteří mladší kluci se s ním schází a mají taková ta různá meditační cvičení. Ale co tam probírají, nevím, já tam nechodím.

Autor: Vojtěch Gibiš