Klobouk dolů. Kdysi jsem při krosmaratónu v Liberci vinou pořadatelova špatného značení seběhl z trati. Chlapík běžící za mnou na mě zavolal a počkal, až se vrátím. Do cíle to bylo pár km. Poděkoval jsem mu. Chvíli jsme běželi spolu, pak mi řekl, že jsem holt rychlejší a zůstal za mnou. Podotýkám, že šlo o pozice "na bedně", tím to bylo cennější. Udělal bych na jeho místě totéž.