Vyrostla navíc další generace, jež prožila „zlatá šedesátá“ a která si chtěla žít po svém. V důsledku „pancéřového srpna“ a následných čistek vznikla početná skupina, jak je režim nazýval, „exponentů pravice“.
Ve druhé polovině 70. let tak StB rozjela množství akcí, jež probíhaly v rámci obcí, ale také okresů, krajů až po celostátní úroveň. I jejich zaměření bylo různé, scénáře ale měly jednoznačný cíl: potlačit, rozklížit mezi sebou, vyhnat, zastrašit, psychicky deprimovat (a získat ke spolupráci), šikanovat a případně dostat do vězení lidi, kteří se nechtěli přizpůsobit normalizační šedi, praktikám komunistické strany a represivních složek režimu.
Svým akcím dávala StB jména, jež často sama o sobě charakterizují to, k čemu měly sloužit. Již před Chartou 77, od roku 1974, měli být v rámci akce Útlum kompromitováni známí představitelé pražského jara jako František Kriegel, Jiří Hájek, Zdeněk Mlynář a další.
Charta 77 a exilová média: Teď už o nás svět ví! |
Naprostá většina následujících akcí byla zaměřena proti československé opozici s cílem jejího postupného, avšak úplného zničení: akce Asanace, Rozptyl, Úklid, Nábor či Publikace, další dohlížely na aktivity katolické církve (jmenujme akce Vír či Stín), jiné mířily na nonkonformní mládež (akce Kapela). Některé z nich jsou širší veřejnosti známy více – např. Asanace, jež měla za cíl přimět odpůrce režimu k emigraci, nebo Norbert, v jejímž rámci režim dával dohromady seznamy nepohodlných, kteří měli být v případě potřeby svezeni do koncentračních táborů. Připomeňme dvě méně známé, ale velmi rozsáhlé akce.
Prevence: šikana tisíců lidí kvůli riziku „osmičkového“ roku
V dubnu 1978 zahájila StB na území Prahy a Středočeského kraje rozsáhlou akci Prevence, která byla namířena proti signatářům Charty 77 a tzv. nepřátelským osobám, členěným dle stupně nebezpečnosti do čtyř kategorií. Na tento rok připadlo hned několik významných výročí (1918, 1938, 1948 a 1968) a bezpečnostní orgány se obávaly, že se jich opozice pokusí využít k oslovení veřejnosti.
Akce Prevence, zahájená v dubnu 1978, měla za cíl ztrpčit život tisícům lidí. Akce byla prováděna systematicky, zapojeny byly okresní správy Sboru národní bezpečnosti i místní oddělení Státní bezpečnosti, které o své činnosti podávaly podrobné zprávy (viz list z evidence). Součástí ústrků byla také kontrola takzvané nadměrnosti bytů, která mohla vyústit až ve vystěhování nájemníků.
Chartisté a jejich rodiny začali být systematicky šikanováni na pracovišti i v místě bydliště a citelně zesílila snaha o jejich izolaci ve společnosti. Kritici režimu byli otevřeně zastrašováni, ostentativně sledováni či opakovaně drženi v celách předběžného zadržení na 48 hodin. Mnohým bylo vyhrožováno trestním stíháním. Ověřována byla pracovní morálka a dodržování zásad občanského soužití.
Desítky lidí přišly o telefon a cestovní pas, popřípadě jim řádně instruovaní příslušníci Veřejné bezpečnosti odebrali řidičský či technický průkaz. Režim se dokonce neostýchal odnímat přiznané invalidní důchody či nutit „nepřátelské osoby“ k tomu, aby se vystěhovaly z údajně příliš velkých bytů.
Akce Prevence kulminovala v srpnu 1978, pokračovala ale dál a dodnes není zcela jasné, kdy byla ukončena. Nicméně ještě v prvním pololetí roku 1980 mělo být na území metropole a Středočeského kraje v jejím rámci evidováno a kontrolováno až 1800 lidí.
Akce Prevence, zahájená v dubnu 1978, měla za cíl ztrpčit život tisícům lidí.
Izolace: „vyvolat pocit nesmyslnosti“
Rozmanité akce a projekty StB se mnohdy vzájemně překrývaly a doplňovaly. Tak tomu bylo i v případě akcí Prevence a Izolace. Rok 1981 se v Československu nesl v duchu 16. sjezdu komunistické strany, která zároveň slavila 60. výročí svého založení. Režim na týž rok naplánoval i další „svobodné volby“, jež měly být celonárodním referendem o socialistickém vývoji země. Bezpečnost proto dostala za úkol „zajistit klid a pořádek“.
Dokumenty bez cenzur. Co vlastně dělala Charta 77 celých třináct let? |
Úkoly spojené s akcí Izolace z března 1981, která se soustředila především na „vyvolání dezorientace a pocitu nesmyslnosti opoziční činnosti“, nebyly nové ani originální. Zahrnuto do ní bylo na 150 "exponentů pravice“ (Jiří Hájek, Zdeněk Jičínský) a „antisocialistických sil“ (Jaroslav Šabata, Anna Šabatová, Václav Malý či Ivan Martin Jirous), které hodlala StB kompromitovat a izolovat od společnosti. Protože se daly očekávat projevy mezinárodní solidarity a o mnoha chartistech StB věděla, že jsou připraveni snášet všemožné formy perzekuce, byl položen důraz na tzv. preventivně výchovná a profylakticko rozkladná opatření. Ta měla mimo jiné vyvolat nebo prohloubit rozpory mezi názorovými proudy v Chartě 77.
Všechny tyto akce skutečně ztížily akceschopnost Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, jež se na počátku 80. let projevila i v omezeném počtu vydávaných dokumentů a sdělení. Řada disidentů byla nucena se vystěhovat, další kvůli permanentnímu nátlaku své aktivity omezili, zcela se však StB zničit opozici nepodařilo. Charta 77 i VONS svou činnost udržely a i nadále hrály zásadní roli v opozičním hnutí.
Celý text dalšího dílu speciálního seriálu Lidových novin o vzniku Charty 77 a historii českých protikomunistických aktivit najdete v úterních LN.
