Když se Evropané v minulosti snažili uhasit nějakou světovou politickou krizi, byla to často doména dlouholeté německé kancléřky Angely Merkelové. Neúnavně létala z jedné metropole do druhé, hledala styčné body, uklidňovala situaci.
V souvislosti s aktuálním napětím mezi Ukrajinou a Ruskem její roli převzal francouzský prezident Emmanuel Macron. I on bude v příštích dnech pendlovat mezi Paříží, Moskvou, Kyjevem a Berlínem. Do toho bude pravidelně ve spojení i s dalšími klíčovými partnery, americkým prezidentem Joem Bidenem či generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem.
Macron se včera vydal osobně za ruským prezidentem Vladimirem Putinem. V posledních dnech s ním byl opakovaně v telefonickém spojení. Šéf Kremlu jeho úsilí nedávno ocenil, když ho označil za „výrazného partnera pro jednání“.
Francouzský prezident se zřejmě v Moskvě pokusí dosáhnout snížení pravděpodobnosti, že by více než sto tisíc ruských vojáků překročilo hranice s Ukrajinou. Jednou z cest by mohlo být uznání oprávněnosti Putinových zájmů, zároveň ale výslovná podpora územní celistvosti Ukrajiny.
Putin sní maniakálně o dřívějším Rusku, tvrdí Porošenko v rozhovoru pro Lidovky. Za výcvik poděkoval i Čechům |
Americký list New York Times k tomu včera s odvoláním na francouzské vládní zdroje uvedl, že klíčovou roli by přitom mohla sehrát dohoda označovaná jako Minsk 2 z roku 2015. Jedná se o ujednání mezi Ruskem a Ukrajinou, které vzniklo za zprostředkování Francie a Německa. Jeho cílem bylo ukončit na východní Ukrajině boje mezi proruskými separatisty a vládními jednotkami. Nikdy se ji ovšem nepodařilo zcela naplnit.
Podle úvah francouzských vládních kruhů by mohlo být jistým řešením, že proruské síly na území obou samozvaných lidových republik – Doněcké a Luhanské, by mohly získat záruky, že na ně bude brán větší ohled při záležitostech týkajících se Ukrajiny jako celku. List New York Times naznačil, že tímto způsobem by mohl být za určitých okolností uspokojen požadavek Moskvy, aby se Ukrajina nestala členem NATO. S něčím podobným by totiž separatisté nikdy nesouhlasili.
Zatímco prezident Macron včera pobýval v ruské metropoli, vlastní nástupce kancléřky Merkelové Olaf Scholz se ve Washingtonu poprvé setkal s americkým prezidentem Joem Bidenem.
Sociálnědemokratický kancléř čelil rostoucí kritice, že se k ukrajinské problematice vůbec veřejně nevyjadřoval. Na sociálních sítích se začalo šířit heslo #WoIstScholz (KdeJeScholz). Řada uživatelů mu vytýkala, že nepokračuje v odkazu své předchůdkyně a přenechává diplomatické úsilí o uvolnění napětí na ukrajinských hranicích jiným lídrům.
Ani Bidenova vláda neskrývala určitou nervozitu, že z Berlína nepřicházela podpora v rozsahu, jaký očekávala. Zatímco řada západních států začala na Ukrajinu před časem dodávat zbraně, případně jí pomáhat jinak, Berlín podobné žádosti Kyjeva odmítal.
Bez komplikací se neobešla ani příprava Scholzovy cesty přes Atlantik. Jak před časem informoval týdeník Der Spiegel, přáli si Američané setkat se s Scholzem co nejdříve, jednak aby ho poznali a zároveň ho hned zapojili do svého diplomatického úsilí okolo Ukrajiny. Když ale dorazila pozvánka, berlínský úřad vlády údajně reagoval tvrzením, že kancléř nemá v únoru čas. Netrvalo ale dlouho a informace Der Spiegel byla dementována.
Před odletem do USA se šéf německé vlády snažil v několika rozhovorech rozptýlit pochybnosti o dostatečné podpoře Ukrajiny. Pro veřejnoprávní televizi ARD připomněl, že Německo prý „od roku 2014 poskytlo Ukrajině vůbec největší hospodářskou a finanční pomoc“. Pro Washington Post zdůraznil, že jeho země je spolehlivým partnerem v rámci NATO.
Příští týden se Scholz vydá opačným směrem. Čeká ho návštěva Kyjeva i Moskvy.
