"Nynější krize v Barmě se připravovala dlouhé roky, a přesto je velká většina zemí zjevně vývojem událostí překvapena a nemá tušení, co dělat," píše Havel a ptá se: "Kolikrát se to už v minulosti v různých částech světa stalo?"
"Téměř denně slyšíme na různých mezinárodních a vědeckých konferencích po celém světě učené debaty o lidských právech a emocionální proklamace na jejich obranu. Jak je potom možné, že mezinárodní společenství není schopno účinné reakce, která by zabránila vojenským vládcům Barmy, aby stupňovali násilí proti buddhistickým chrámům?"
"Již desítky let se mezinárodní společenství pře o to, jak reformovat OSN, aby mohla bránit lidskou důstojnost v konfliktech, jako je ten nynější v Barmě nebo v súdánském Dárfúru. Nejsou to oběti útlaku, které ztrácejí svou důstojnost, ale spíše mezinárodní společenství, jehož chybějící akceschopnost vede k tomu, že musí bezmocně přihlížet, jak jsou oběti ponechávány svému osudu."
"Diktátoři tohoto světa přirozeně přesně vědí, jak mají interpretovat nedostatečnou vůli světového společenství a jeho neschopnost přijmout koordinovaná opatření. Co jiného to pro ně může znamenat než úplné potvrzení statu quo a možnosti pokračovat beztrestně v dosavadním počínání?"
"Bez rozsáhlé a koordinované mezinárodní podpory v politické, hospodářské a mediální oblasti mohou být odvážní mniši a s nimi celý vývoj v Barmě velmi rychle vrženi o dvě desítky let zpět," varuje Havel.
