Útoky na Židy, které se v minulých letech neustále stupňovaly, považuje 67letý Niddam za projev alarmující formy návyku a tolerance. Podle něj se ukazuje, že antisemitské nálady se neomezují jen na radikální islamisty, krajní pravici či levici, ale šíří se v celé společnosti, zejména v ekonomicky znevýhodněných částech společnosti, jejichž hlas je často slyšet v hnutí takzvaných „žlutých vest“.
MACHÁČEK: Současný antisemitismus a hrozba identitářské politiky |
„Teorie krajní pravice nejsou vzdálené myšlenkám známým z dob před druhou světovou válkou, kdy byla vina za zhoršené životní podmínky chudnoucí populace přičítána nám, Židům, respektive koncentraci kapitálu v našich rukou,“ dodává Niddam. Objevují se například i v rétorice 38letého ultrapravicového politika Philippa Vardona, který je členem rady regionu Provence-Alpes-Côte d’Azur na středomořském pobřeží Francie a právě kandiduje za Národní sdružení Marine Le Penové do Evropského parlamentu. Starosta Nice, republikán Christian Estrosi, o něm například hovoří jako o „dědicovi Josepha Goebbelse“, nacistického ministra propagandy. Se svými štvavými myšlenkami prý Vardon ovlivňuje nejen orientaci extrémního křídla Národního sdružení, ale i obecné mínění celé společnosti.
Extrémní levice naopak zakládá svou propagandu na antisionismu a vymezuje se kritikou Izraele za protipalestinskou politiku. Tento antisionismus však podle Niddama představuje skrytý antisemitismus.
Nestrávená válka v Alžírsku
Po vraždě tří židovských dětí v Toulouse v roce 2012, útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo v lednu 2015, teroristických útocích v listopadu 2015 v Paříži a brutální vraždě 85leté Pařížanky židovského původu Mireille Knollové v loňském roce jsou synagogy, školy i židovské obchody ve Francii pod zvýšeným dohledem policie, ale i soukromé židovské ochranky. To vedlo částečně k poklesu počtu antisemitských útoků a díky tomu také v posledních letech nedošlo k žádným vážným antisemitsky motivovaným incidentům v départementu Alpes-Maritimes, jenž je součástí regionu Provence-Alpes-Côte d’Azur na jihovýchodě země.
„V otázkách bezpečnosti nejsme nijak privilegovaní a nejsme ani více chráněni než jiné náboženské menšiny. Pokud by se však během bohoslužby, které se účastní kolem 350 lidí, do synagogy dostal ozbrojený atentátník, může dojít k opravdovému masakru,“ upozorňuje Niddam. Podle jeho názoru je nebezpečí pro židovskou minoritu ve Francii významnější než v jiných evropských zemích, a to hlavně kvůli francouzské koloniální historii.
Předseda židovské konzistoře v Nice se domnívá, že arabsko-muslimská menšina dosud nevstřebala například alžírskou válku z let 1954 až 1962. S tím pak prý souvisí fenomén odplaty, kdy lidé arabského původu přivážejí do Francie novou formu antisemitismu.
Nekončíci antisemitismus v britské Labour party. Kontroverzních výroků přibývá |
„Neexistuje týden, který by probíhal bez incidentů. Nemluvím o zlovolných, nepřátelských pohledech, když vycházíme ze synagog. Mám na mysli nápisy na zdi s Davidovou hvězdou či svastikou, slovní útoky, plivání, hrozby smrtí... Těm nejviditelnějším lidem, kteří nosí kipu (či jarmulku, židovskou pokrývku hlavy – pozn. red.),“ vypočítává Niddam s tím, že bezpečnostní situace vyžaduje komplexní spolupráci mezi prefektem départementu, policií, četníky a židovskou komunitou.
„Veřejné bezpečnostní složky nemohou zajistit bezpečnost uvnitř soukromých budov, a je tudíž na nás postarat se o vlastní ochranu. Snažíme se udělat maximum, abychom se vyhnuli nadměrným nárokům na pomoc státu. Kontrolujeme vstup do synagog a na bezpečí dohlíží i kamery uvnitř,“ popisuje Niddam.
Podle výsledků zprávy Reprezentativní rady židovských institucí, již zveřejnil ministr vnitra Christophe Castaner letos 11. února, narostl počet antisemitských činů ve Francii loni ve srovnání s rokem 2017 o 74 procent.
Údaje se však týkají pouze případů hlášených policii, počet skutečných činů může být mnohem větší. Přesto ve své poslední zprávě (2018) o boji proti rasismu a antisemitismu poradní komise pro lidská práva CNCDH uvádí, že „Židé jsou ve francouzské společnosti nejlépe hodnocenou menšinou od počátku roku 2000“.
