Muž, kterého německá média označují jen jako Josefa S., před soudem popíral, že by v Sachsenhausenu vůbec působil. Takové tvrzení ale státní zástupce odmítl s odkazem na četné dokumenty dokazující, že Josef S. se v roce 1941 stal členem nacistických oddílů SS a že v Sachsenhausenu pracoval jako dozorce v letech 1942–45.
Obhajoba se snažila o osvobození, státní zástupce nicméně požadoval pět let vězení. O bývalém dozorci prohlásil, že se smířil s odlidštěním obětí, a tak se stal součástí soukolí umožňujícímu nacistickému režimu likvidovat své odpůrce a nepřátele. Verdikt není pravomocný, neboť je možnost odvolání.
Sachsenhausenem mezi lety 1936 až 1945 prošlo přes 200 tisíc vězňů, z nichž desítky tisíc zemřely. Vězněn zde byl několik let i malíř a spisovatel Josef Čapek, který na sklonku války zemřel v koncentračním táboře Bergen-Belsen.
Hledání spravedlnosti pro oběti nacistů
Proces začal loni v říjnu a kvůli zdravotnímu stavu obžalovaného byl několikrát přerušen a dokonce hrozilo, že bude zastaven.
Takovéto procesy, které jsou vzhledem k věku souzených označovány za jedny z posledních, považuje Německo za důležité. A to kvůli vyrovnání se s vlastní historií a zajištění spravedlnosti obětem, neboť Německo tím naplňuje trestní zákoník, podle kterého je vražda nepromlčitelná.
Německá justice stíhání možných válečných zločinců bez ohledu na jejich vysoký věk hájí hledáním spravedlnosti pro oběti nacistických zvěrstev. Jako klíčové tak není vnímáno to, zda odsouzený do vězení skutečně nastoupí, ale samotné vynesení verdiktu.
Za zlom je považován proces s někdejším dozorcem z vyhlazovacího tábora Sobibor Johnem Demjanjukem, kterého se po dlouhých peripetiích podařilo postavit před soud v roce 2011, kdy mu bylo 91 let.
Za napomáhání k vraždám více než 28 tisíc Židů byl nakonec Demjanjuk odsouzen k pěti letům vězení. K výkonu trestu ale nenastoupil a v roce 2012 zemřel ještě před skončením odvolacího řízení.
