Nad Libanonem zuří válka dronů. Sestřelování izraelské techniky z nebe patří ke koloritu |
Úterní parlamentní volby v Izraeli budou letos v pořadí již druhé – dubnové hlasování nepřineslo jasný výsledek a jejich těsný vítěz, úřadující premiér Benjamin Netanjahu, nedokázal sestavit vládu s většinovou podporou. Volby se proto nyní musí opakovat, v tak krátké době, jak se za 71 let existence Státu Izrael ještě nikdy nestalo.
A ještě nikdy se také nestalo, aby předvolební krajině monopolně dominovalo jedno jediné téma: Benjamin Netanjahu. Ať se do předvolebních debat ponoříte z jakékoli strany, osoba stávajícího premiéra na vás vyskočí nejpozději z druhé věty. Dál s Netanjahuem, nebo bez něj? Láska, nebo nenávist? Pokračování, nebo nový začátek?
  |
Netanjahu je již nyní nejdéle sloužícím ministerským předsedou v dějinách země, délkou mandátu předstihl i legendárního otce zakladatele Davida Ben Guriona. A chce jít dál. Jeho strana, pravicový Likud, soutěží s největším rivalem, koalicí Modrá a bílá, ve vyrovnaném závodě: předvolební průzkumy přisuzují již řadu týdnů oběma formacím shodný či jen nepatrně rozdílný počet poslanců v Knesetu (izraelském parlamentu), kolem třiatřiceti.
Jenže Netanjahuova meta má číslo 61 (v Knesetu zasedá 120 poslanců a jakákoli koalice potřebuje většinu) a té s vysokou pravděpodobností ani s podporou menších pravicových a sionistických stran nedosáhne. Co bude dál? Velká koalice s Gancem, lídrem Modré a bílé? Spojenectví s Avigdorem Liebermanem, někdejším ministrem obrany a šéfem sekulární pravicové strany Jisra’el bejtenu (Izrael, náš domov)? Kdo by se v takovém případě stal premiérem? Nebo snad budou ještě jedny volby?
Skutečné problémy se netematizují
Netanhaju postavil předvolební kampaň na lákání „pravověrných Židů“, pravicových voličů. Jejich uším ladí tvrdá premiérova rétorika proti Palestincům, podpora výstavby dalších (z pohledu mezinárodního práva nelegálních) židovských osad na palestinské půdě, politika „železné pěsti“ proti Íránu. Do tohoto schématu zapadá i premiérem minulý týden vyhlášený plán na anexi asi třetiny území palestinského Západního břehu Jordánu.
Guterres vyjádřil výhrady vůči plánu Netanjahua anektovat část Západního břehu. Porušil by tím mezinárodní právo |
To jsou ale všechno ideologické kategorie, které se běžného života Izraelců moc netýkají. Země, byť se jí v posledních letech makroekonomicky dařilo, přitom má své problémy: od neslýchaně vysokých nákladů na bydlení přes nedostatečnou kapacitu zdravotnických zařízení, podfinancované školství až po věčné zácpy na silnicích.
O tom, zda a jak postavit víc škol nebo zlepšit zdravotnictví, se ale v předvolební kampani téměř vůbec nedebatovalo, jako by taková témata neexistovala.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu.
Premiér pasoval sama sebe do jediné záruky budoucí bezpečnosti Izraele a opozice mu tuto hru usnadnila tím, že svoji kampaň postavila... zase na Netanjahuovi. Sice v negativním gardu – Modrá a bílá stejně jako levicové strany spotřebovaly nemálo munice na propírání kriminálních obvinění z podplácení a zpronevěry, kterým premiér čelí –, nicméně v mediálním prostoru byl výsledek podobný: místo škol, nemocnic či přecpaných silnic se řešil zase a jen Netanjahu.
Podle Jákova Katze, šéfredaktora vlivného listu The Jerusalem Post, premiér dokázal tuto situaci geniálně využít: je jedno, zda se o něm mluví pozitivně či negativně – podstatné je, že je v médiích pořád. Čím častěji, tím je pravděpodobnější, že ze hry vyjde jako vítěz.
„Lidé se mě tisíckrát ptali, koho mají volit,“ zmínil Katz a pokračoval: „Říkám jim – tohle je špatná otázka, volit toho či tamtoho. Ptejte se spíše pro co chcete volit. Co má váš favorit udělat? To tady ale skoro nikdo nechápe,“ uzavírá šéfredaktor.
Když se téměř kdekoli blíží volby, často se užívá bezobsažné klišé typu „hlasování bude referendem o xyz“. V případě Izraele to ale platí dokonale: hlasování bude opravdu „referendem“ o jediném tématu. Jmenuje se Benjamin Netanjahu.
