Rodiče poslali své děti na tábor, ty se už nikdy nevrátily. Belgičané je adoptovali jako údajné sirotky z Konga

V Kongu přibývá útoků obyvatel na ošetřovatele léčící ebolu. Ohledně léčby panuje řada mýtů

„Byla tak šťastná. My samotní nemáme šanci dostat se do Kinshasy, nemáme peníze na letenky. Naše dcera dostala šanci a my byli nesmírně pyšní,“ říká čtyřiatřicetiletý chudý krejčí Abdula Libenge, který v květnu v roce 2015 poslal svou dceru na prázdniny do hlavního města Konga Kinshasy. Dítě už se domů nevrátilo.

Dívka odjela z vesnice Gemena do přes tři tisíce kilometrů vzdálené metropole Kinshasa, informuje server BBC. Většina obyvatel Gemeny pracuje v zemědělství či rybolovu, jiní jsou obchodníci, avšak jedno je spojuje – nejsou příliš bohatí. Někteří rodiče, údajně s vidinou lepšího života pro své potomky, poslali děti na letní tábor do Kinshasy. Tedy do města, kde žije přes deset milionů lidí.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Avšak děti se už nikdy domů nevrátily. Rodičům nezbylo nic jiného, než čekat, většina z nich totiž neměla dostatek financí na právníky a setkala se s neochotou policejních úřadů.

„Tuto fotografii jsme pořídili v den, kdy naše dcera odjela do Kinshasy,“ říká Libenge a ukazuje snímek svého ztraceného potomka belgickým novinářům Kurtu Wertelaersovi a Benoitovi de Freine, kteří začali prošetřovat podvody s adopcí v Demokratické republice Kongo. „Vše, co nám po ní zbylo, je tato fotografie a její bota,“ pokračuje zdrcený otec.

Epidemie eboly v Kongu není pod kontrolou, možná se rozšířila i do Ugandy

Žurnalisté se rozhodli vyjet do vesnice Gemana, a to poté, co belgický státní zástupce vznesl pochyby o tom, zda jsou biologičtí rodiče konžských dětí, určených k adopci, skutečně mrtví.

Novinářské duo se vydalo do druhé největší africké země biologické rodiče dětí hledat, pátrání je přivedlo právě do malé vesničky na severu Demokratické republiky Kongo.

Libenge není zdaleka jediný, kterému se potomek nevrátil domů z letního tábora. „Rodina mého manžela mě obviňuje z toho, že jsem dceru poslala na prázdniny do Kinshasy. Neměla jsem to dělat. Ale všichni jsme si mysleli, že je to skvělá příležitost,“ říká se slzami v očích Suriya Moyumbeová a v ruce žmoulá fotografii své dcery, která byla teprve batole, když ji matka poslala do hlavního města. Novináři ve vesnici vypátrali tři dívky a jednoho chlapce, kteří byli uneseni z jejich rodné země.

DNA se shoduje

Únosy dětí v Česku? Policie řeší 10 případů ročně. Většinou za to může rodič

Novináři, kteří se často vydávají do ciziny reportovat o místních obyvatelích, se vrátili do Bruselu a předložili posbírané důkazy. Statní zástupce poté odjel do Gemeny, aby shromáždil DNA a odborníci mohli provést genetické testy. A testy skutečně prokázaly, že někteří biologičtí rodiče jsou naživu. A s adopcí rozhodně nesouhlasili.

Kauza unesených dětí otřásla celou Belgií.

Sirotčinec Tumaini v hlavním městě, z něhož byly děti posílány do Belgie, je uzavřen. Vedoucí sirotčince Julienne Mpembaová se nachází v domácím vězení a čelí trestnímu stíhaní za údajné obchodování s dětmi. „Velmi zpochybňuji obvinění proti mé klientce,“ uvedl právník Mpembaové George Balon Perin. Podle jeho slov Mpembaová není stíhána v Demokratické republice Kongo, kde se údajné únosy dětí odehrávaly. „V Belgii a v Demokratické republice Kongo byli obžalováni i další lidé,“ řekl právník.

Řada adoptivních rodičů přiznala, že během osvojovacího procesu měla pochybnosti. Nyní se obavy potvrdily. „Znal jsem pověst Demokratické republiky Kongo, a proto jsem se velmi bál. Ale agentura pro adopci nás neustále ujišťovala, že veškerý proces je legální,“ svěřil se adoptivní otec, který odmítl uvést své jméno. „Když jsme to poprvé slyšeli, byli jsme zdrceni. Tomu jsme se vždy chtěli vyhnout. A teď, aniž bych za to mohl, mám doma ukradené dítě,“ dodal.

„Pokaždé, když jsem vyjádřila nějaké obavy nebo vznesla námitky, agentura mě odbyla,“ popsala komunikaci s agenturou jiná adoptivní matka. Jednoho dne její adoptivní dcera promluvila o své biologické rodině. „Když jsem své dceři četla pohádku, řekla mi, že nejsem její máma,“ uvedla Belgičanka s tím, že v této situaci okamžitě zbystřila.

Když se na minulost osvojeného dítěte ptala agentury, vedení ji odmítlo. „Myslela jsem si, že dcera mluvila o dočasné pěstounce, se kterou žila dříve. Ale ne, mluvila o své biologické matce,“ pokračovala. Testy DNA s jistotou potvrdily, že čtyři konžské děti nejsou sirotky a jejich rodiče stále žijí. V současné době čeká rovnou patnáct adoptivních rodin na výsledky těchto testů.

Belgický rodinný soud rozhodne

O budoucnosti dětí nakonec rozhodne belgický rodinný soud. „Každý případ je ojedinělý, ale jakýkoli závěr by měl záviset hlavně na samotném dítěti. Musíme znát jeho názor a nerozhodovat jen podle toho, co my považujeme za správné,“ říká odborník na ochranu dětí Nigel Cantwell. Podle něj by zprostředkovatelé adopcí, včetně dětských domovů, měli podléhat přísným regulačním orgánům. „Oni vydělávají peníze. Pokud nemáte pod kontrolou tok peněz, nemáte pod kontrolou korupci,“ vysvětluje Cantwell.

Německá dívka předstírala svůj únos, chtěla získat výkupné 40 tisíc eur od otce

„Existují lidé, kteří nedělají správně svou práci a chtějí jen nelegálně získat peníze,“ podotýká právník Georges-Henri Beauthier, který zastupuje tři adoptivní rodiny. „Jsou to organizované zločinecké skupiny fungující v Demokratické republice Kongo i v Belgii,“ uvedl s tím, že jeho klienti se už připravují na složitou životní etapu, která je čeká.

„Opravdu chceme znát odpověď na to, co je pro dítě nejlepší? Na tuto otázku neexistuje odpověď. V tomto příběhu jsme všichni poražení,“ říká adoptivní otec jednoho konžského dítěte. Pro biologického otce Libenga svitla naděje, že se po více jak čtyřech letech jeho dcerka vrátí domů. „Vím, že lidé budou říkat, že se moje dcera bude mít líp v Belgii. Možná to je pravda, ale nemyslím si, že by o tom měl rozhodovat někdo jiný. Naše dcera odjela do Belgie a my nedostali šanci o tom rozhodnout,“ konstatuje krejčí Libenge.