Pohotová hospodyňka vyfotila nervák na mostě, dostala za to Pulitzera

„Jsem ten typ člověka, který si na výlet vždy bere fotoaparát, ale nikdy nic nevyfotí,“ říkala o sobě Virginia Schauová. Onoho květnového dne v roce 1953 si ovšem mohla gratulovat, že si svůj laciný přístroj Kodak Brownie přibalila na cestu.

Bylo jí devětatřicet let a načínala druhou, šťastnější kapitolu svého života. První muž zahynul v bojích s Japonci na Filipínách, Virginia si čtyři roky po válce vzala veterána Waltera Schaua a společně se přestěhovali na sever Kalifornie. On pracoval jako účetní u ropné společnosti Standard Oil, ona byla ženou v domácnosti.

Onoho osudového dne se rozhodli, že si společně s jejími rodiči vyrazí na ryby k řece Sacramento. Cesta je vedla po mezistátní dálnici Interstate 5 přes Pit River Bridge, kilometr dlouhý most přes vodní nádrž Shasta Lake. Když se k němu blížili, všimli si, že kamion s ovocem a zeleninou, který jel před nimi, se na vozovce chová víc než podivně.

Ve chvíli, kdy jeho řidič vjel na most, ztratil nad řízením zcela kontrolu a nákladní automobil prorazil zábradlí. Zatímco kabina visela dolů asi dvanáct metrů nad vodní hladinou, zadek náklaďáku se zasekl na mostě. Řidič i jeho pomocník byli v kabině, která pomalu začínala doutnat...

Walter Schau v tu chvíli vyskočil z auta, zastavil dopravu, sehnal kus provazu a spolu s ostatními motoristy spěchal nešťastníkům na pomoc. Zatímco ho ostatní drželi za nohy, spustil jim provaz. Nejdříve vytáhl závozníka, pak se do hořící kabiny sám spustil a zachránil i řidiče, který byl napůl v bezvědomí. Ve chvíli, kdy byli všichni v bezpečí na mostě, se hořící kabina zřítila do řeky.

Stejnou duchapřítomnost jako její manžel projevila i Virginia Schauová. Rychle vytáhla z auta fotoaparát, který jí před časem darovala její sestra. Byla v něm poslední dvě políčka filmu, ten byl navíc už rok prošlý. Vyběhla na kopec vpravo od silnice, odkud měla výhled na drama jako na dlani, a exponovala poslední dvě políčka filmu.

O něco později ji její otec upozornil na fotografickou soutěž, kterou pořádal místní deník Sacramento Bee. Schauová se přihlásila a vyhrála – kromě pochvaly za nejlepší snímek týdne dostala i deset dolarů. Ale tím její fotografická sláva teprve začala.

5 fotografií

Fotky muže visícího na laně vysoko nad vodami nádrže si všimli fotoeditoři agentury AP a poslali ji do světa. Přesně rok po nehodě za ni Schauová dostala Pulitzerovu cenu. A k tomu tisíc dolarů, z nichž uhradila účet z porodnice po narození svého prvního syna.

Hospodyňka z Kalifornie se tak stala první oceněnou ženou v historii nejprestižnější novinářské ceny na světě. Nikoliv však prvním amatérským fotografem – tím se o osm let dříve stal student Arnold Hardy, který v Atlantě vyfotil ohnivou zkázu hotelu Winecoff.

Při jednom z nejhorších požárů v dějinách USA v prosinci 1946 zahynulo 119 lidí. Hardy tehdy cestou z taneční zábavy zaslechl hasičské sirény, zavolal na stanici, představil se jako novinář a zeptal se, kde hoří. Když dorazil na místo, viděl zoufalé hosty skákající z patnáctipatrového hotelu.

Majitel se sice v reklamních tiskovinách chlubil, že jeho zařízení je kompletně ohnivzdorné, nemělo však žádné únikové východy. Hasičské žebříky dosáhly jen do osmého patra a záchranné sítě se pod tíhou lidí skákajících z vyšších pater trhaly.

Neštěstí zásadně přispělo k zásadní reformě stavebních předpisů ve Spojených státech. Arnold Hardy na místě pořídil celou sérii fotek, tři z nich druhý den prodal za tří sta dolarů agentuře AP. Štěstí v neštěstí měla i letící dívka na snímku, za který získal Pulitzera – zlámala si snad všechny kosti v těle, ale přežila.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}