Zvláštní pozornost věnuje Temešváru, městu, kde rebelie proti diktátoru Nicolae Ceauşeskovi 16. prosince 1989 začala. Dozvíme se tu i o jejím finále, od něhož v těchto dnech uplynulo přesně třicet let. Stále sebejistý diktátor se ještě 22. prosince pokoušel promlouvat k lidu. Jemu a ženě Eleně se poté na poslední chvíli podařilo uniknout vrtulníkem ze sídla komunistické strany, které šturmoval rozzuřený dav.
Manželé Ceauşeskovi byli nakonec zadrženi a převezeni na vojenskou základnu Târgovişte, kde je 25. prosince narychlo zřízený tribunál odsoudil k smrti a poté je výsadkáři zastřelili. Videonahrávka z procesu, kdy soudce diktátorovi střídavě tyká, oběhla svět. Okamžik popravy zaznamenán není, protože jeden z vojáků vystřelil bez povelu a kameraman právě měnil kazetu...
Revoluce s příchutí puče
Ceauşeskovi byli od začátku v pasti, protože jejich útěk, stejně jako zadržení a potrestání, zorganizoval generál Victor Stănculescu, který v počátcích revoluce s diktátorem spolupracoval a tak ho Ceauşescu jmenoval ministrem obrany. Jenže ihned poté Stănculescu změnil stranu a přidal se ke Frontě národní spásy, kde byli vesměs komunisté druhé garnitury. V čele stál Ion Iliescu, pozdější prezident země (1989–1996 a 2000–2004) a zakladatel rumunské sociálně-demokratické strany (PSD), která se dodnes střídá u vlády.
„Ceauşeskovi generálové se po revoluci dostali do čela ministerstva obrany a armády, další usedl do křesla ministra vnitra. Samozřejmě, že zastavili zkoumání archivních materiálů,“ říká prezident Asociace Memoriál revoluce Traian Orban. Pokračovat se mohlo až po roce 1996, když socialisté a Iliescu prohráli volby a odešli do opozice.
Bude líp! Prezident Memoriálu revoluce Traian Orban doufá v lepší budounost.
Stănculescu a porevoluční ministr vnitra Mihai Chiţac byli za to, že se v počátcích revoluce podíleli na jejím potlačování, odsouzeni až v roce 2008. A až letos v dubnu byl obviněn Iliescu, obžaloba mu klade za vinu zločiny proti lidskosti v období pěti dnů po útěku Ceauşeska. Útočili neznámí ozbrojenci, podle jedné verze fanatické zbytky tajné policie Securitate, podle jiné to byly aktivity řízené Ilieskem a jeho lidmi s cílem vytvořit atmosféru strachu vhodnou k převzetí moci.
Paradoxně měly tyto útoky víc obětí než rebelie proti Ceauşeskovi, kterou se v počátcích armáda pokoušela potlačit střelbou do lidí. „Dnes víme celkově o 1600 mrtvých, 4600 lidí bylo zraněno,“ říká Orban. Jeho asociace působí od dubna 1990, politická situace v zemi ale tomuto procesu příliš nepřeje.
Pod děravou střechou
Od roku 2011 má Memoriál revoluce propůjčenou budovu bývalých kasáren v Temešváru, kromě výstavy pomáhá historikům v bádání, shromažďuje archivní dokumenty, vydává sborníky, připravil i dokumentární film, který promítá návštěvníkům. Na skromně udělané expozici je vidět, že se autoři snažili, ale peněz není nazbyt. „Něco jsme dostali od státu, ale musí pomáhat sponzoři. Podívejte, tamhle teče střecha, v okně máme fólii, nestačí to,“ stěžuje si Orban.
Muzea komunismu jsou v Rumunsku zatím jen na privátní bázi, jedno je v Sighetu, další na místě popravy Ceauşeskových v Târgovişti. Kromě toho v zemi funguje Institut pro vyšetřování komunistických zločinů.
Situaci muzejnictví chce rumunská vláda v blízké době napravit a chystá dva projekty: Národní muzeum protikomunistické revoluce v Temešváru a „Muzeum komunistického hororu“ v metropoli Bukurešti.
