Dítě je na jednu stranu plno radostí
ale na druhou stranu, sežere hodně peněz. Dále díky vzdělávacímu systému dítě potřebuje dotovat i v době kdyby mělo být paírově soběstačné. Tzn je otázka co je lepší ? Nižší porodnost a nižší počet lidí, nebo víc nezaměstnaných dětí. Tzn ještě více hladových krků. Vůbec nepochybuji o tom, že pokud se situace ve vzdělávání bude lepšit ruku v ruce s lepší možností uplatnění nových absolventů bude se zvyšovat i koeficient porodnosti.
Každý totiž chce pro svoje děti to nejlepší a myslím si , že plno lidi i když oni na výchovu dětí mají věk, prostředky i chuť si kladou otázku, jesli to má smysl do tohoto světa přivést vic dětí . Nemůže být pro potencionálního rodiče horší představa, než vidina vlastního vzdělaného, dobře vychovaného pro život připraveného dítěte frustrovaného špatně fungující společností. Opticky to vypadá, že civilizace neví co bude příští rok a tak ani jednotlivec v této situaci nemůže být na tom lépe.
Problém je v obecné motivaci, největší hráči na trhu plánují sotva na pár měsícu. A v tomto prostředí chtít po někom aby plánoval rodinu či život na dalších 60 let je značně prapodivné. Důchodové pilíře na 50 let, k smíhu.
Tzn protože děti chceme , tak to pravděpodobně risknem. Zatím podporujeme děti, kterých rodiče je podporovat nemůžou. Ale riskneme to s vědomím, že nás jednou může dítě proklít zato, že se na svět vůbec dostalo. Protože osobní přičinění , snaha, obětování jednotlivců nikdy nemůže v globálu nahradit fungující systém společnosti. Ne dnes v takto složitém a až nebezpečně zavisle provázaném světě.
Možná to vidím moc černě, ale lepší čekat horší než naopak. A je prostě fakt , že mít v dnešní době děti je prostě těžko valuovatelné riziko pro rodiče a ještě hůře valuovatelné riziko pro samotné děti.
A říci si při dvou MLD lidí na světě , kvantou surovin v zemi, s nulovou znalostí o fungování světa, dělejme děti je něco jinýho než si to říci teď :-(