„Naše oblíbená místa závisí na denní době a na našem rozpoložení. V noci je nám nejlépe v posteli, která je vyrobena z jasanu, který pochází z našeho lesa a děda ho sušil v kůlně 40 let. Snídáme a večeříme Halabala u jídelního stolu, který jsme zrenovovali a považujeme ho za středobod domácnosti, protože rádi vaříme. A upřímně, kuchyňskou linku, která připomíná sektorový nábytek z kuchyňky u vás ve firmě, vám ani nebudeme ukazovat, je ale bohužel původní součástí bytu. Čteme poezii a přijímáme návštěvy v obývacím pokoji, kde kontemplativně posloucháme hučení plynového kotle jež máme místo rodinného krbu,“ shoduje se partnerská dvojice.
To, co je je pro pár v bytě nejdůležitější jsou obrazy a umělecká díla, která jsou snad i jakousi nadstavbou interiéru.
„Většinu děl máme od přátel, jako výměnu, nebo dárek. Zbytek jsme koupili v galeriích. Přijali jsme nabídku nafotit náš byt hlavně proto, abychom zpropagovali současné mladé umělce a dostali je více do povědomí veřejnosti. Možná je obecně vžitá trochu mylná představa, že je umění cenově nedostupné, ale je to spíš otázka priorit. Podpořit mladé umělce zapadá i do konceptu slow food a slow fashion. I naše babičky měli krajinky od místních malířů a bylo to tak dobře. V době založené na spotřebě a kapitálu se zdá být téměř oduševnělým zážitkem pořídit si obraz,“ říkají.
U koupi nábytku se bohužel někdy nedá vyhnout obchodům, utilitární věci jsou tam zkrátka levnější, než když si je budete v dílně sami vyrábět.
  |
„Třeba botník na chodbě jsme vyrobili prozatím z banánovek. Co se týče výběru bytu, hledali jsem během eskalující bytové krize optimální, a co nejlevnější řešení. Ceny bytů v Praze považujeme za absurdní a největší luxus stejně nakonec spatřujeme v jednoduchosti a dostupnosti. Vzduch, voda, příroda a životní prostor, jsou alfou a omegou, za kterou se nakonec dříve nebo později přestěhujeme pryč z města. Komercionalizace a gentrifikace prostoru v Praze je i pro nás nepříjemnou zkušeností a přemýšlíme o změně. Pokud se budeme stěhovat, balení obrazů a knihovny bude zásadní, zbytek třeba někomu přenecháme,“ usmívá se dvojice.
„Snažíme se stejně tak v módě jako v umění a nábytku kupovat věci autentické, použité, nebo evergreeny, popřípadě si je nechat vyrobit přímo na míru. Nakupujeme v bazarech a na blešácích, rádi hledáme v kontejnerech (Richard) s odpadem a opravujeme, v módě buď secondhand , nebo místní designéři. Lidé kolem nás to dělají podobně. Tak například postel a černý stolek z bahenního dubu v obýváku jsou vyrobeny na míru v truhlárně Petra Bakeše, koberec z recyklovaného materiálu je od Lenky Vackové, “gaučák” v obýváku je ručně namalován na míru od malířky Alžběty Říhové. Křeslo máme použité, z platformy Designbanka, který patří pod galerii Kvalitář,“ říká Lenka Balounová.
A jak je to s poklady, které se čas od času objeví u popelnice? „Už toho není tolik jako dřív, zajímavé věci už se nacházejí jen těžko, naštěstí jsme si spoustu věcí stihli najít ještě v dobách, kdy lidé tyto věci vyhazovali a nebyl o ně takový zájem. Trh zahltila už před lety levná a nekvalitní produkce věcí na jedno použití. Většina nábytku či oblečení, jež nyní lidé vlastní, nebo vyhazují, je pouze spotřební zboží s omezenou životností, žádným designem tedy s minimální užitnou hodnotou.“
A nejoblíbenější kousek? „Když nad tím teď přemýšlím, mám nakonec největší radost z mísy ovoce na stole a z kytek z tržnice (opět pouze sezónní, lokální), pro které si jezdím opravdu pravidelně. Pozorujeme a těšíme se z toho jak sesychají, pečlivě jim měníme vodu a i když uschnou necháváme je ještě chvíli ve váze. Možná to zní pateticky ale je to tak,“ říká fotografka.
„Pokud bychom měli něco upřednostnit bylo by to opravdu velmi těžké. Každý nový kus je pro nás v ten moment ten nejmilejší. Obyvateli našeho bytu se stávají jen věci, které máme od přátel, nebo k nim najdeme okamžitě pozitivní vztah a prostě je musíme mít, takže to co zůstává je pouze to, co by nám jinak chybělo,“ dodává její partner.
Stejně jako praví otřepaná fráze: ukaž mi, co čteš a já ti řeknu kdo jsi, tak stejné je to u bydlení, nebo čehokoliv takto osobního. „Byt je součástí našeho životního slohu, tedy soustavy vzájemných forem jimiž se projevuje život společnosti v určité době a historické situaci,“ shodují se na závěr.
