Tato instituce je totiž prvním kontaktním místem, kde dochází k registraci běženců, kteří dorazili do Berlína. Tím je také de facto zahájeno celé azylové řízení. Na jeho konci přijde pro mnohé rozhodnutí, že je jejich žádost uznána a že mohou ve vysněném Německu zůstat. Pro jiné přinese úřední verdikt zklamání v podobě rozhodnutí, že budou muset zemi opustit.
Pět měsíců čekání
Než k tomu ale dojde, uběhne průměrně až pět měsíců. Od uprchlíků to vyžaduje značnou dávku trpělivosti. A jejich čekání se samozřejmě někdy neobejde bez emocí.
ZPRAVODAJKA LN: |
Tak jako když se ve středu ráno muslimská žena v burce, která přišla pomoct jako dobrovolnice při rozdělování potravinových balíčků, slovně ostře pustila do dvou mladíků, kteří postávali na konci fronty. Jednalo se o muže z některé ze zemí bývalého Sovětského svazu, kteří zřejmě měli nějakou vulgární narážku na to, že jim balíček podává právě žena, která je zahalena od hlavy až k patě. Ani jeden ale nepočítal s tím, že mladá muslimka bude jejich ruštině rozumět.
Žena v burce, která má na oděvu připevněnou jmenovku Monique, je jednou z desítek dobrovolníků, kteří přicházejí každé ráno. Většina z nich zůstává celý den a figuruje v roli tlumočníků. Největší poptávka je po arabštině, na dalších místech figurují jazyky, kterými se hovoří v Afghánistánu, a také, možná poněkud překvapivě, po ruštině.
#Germany - Chancellor Angela Merkel takes selfies with migrants/refugees in #Berlin pic.twitter.com/1FmP7xK5PQ
— IraqiSuryani (@IraqiSuryani1) 10. Září 2015Měsíc na cestě
Zraky většiny z těch, kdo čekají před berlínským sociálním úřadem, fixují displej elektronické tabule, ukazující číslo, které je právě na řadě. Jedním z těch, kdo už takto čekají, je i třicetiletý Abdul Nyiazi z Afghánistánu. Mluví výborně anglicky, protože ve své vlasti navštěvoval mezinárodní školu.
Cesta do Německa mu trvala měsíc, vedla ho přes Turecko, Řecko, Makedonii a Srbsko do Maďarska a potom dál až do Německa. Kolik za cestu zaplatil? Po chvilce váhání přizná, že to bylo asi 7 tisíc eur. Nejdražší prý přitom byla cesta z Řecka do západní Evropy.
ROZHOVORY K TÉMATU |
Musel si na ni ale nejprve vydělat, a tak pomáhal porůznu, kde se dalo – v kuchyni řecké taverny jako pomocná síla, ale třeba i při vyklízení domů. „Když jsem se vydal na cestu, nic jsem o Německu nevěděl. Chtěl jsem do Anglie, vždyť také umím anglicky,“ řekl LN. Až v Řecku se ale dozvěděl, že Anglie drasticky zpřísnila azylové zákony, a tak svou pozornost obrátil sem.
V Berlíně je Abdul již druhým týdnem a každý den dochází do fronty před úřad s nadějí, že by se na ceduli vpředu mohlo objevit jeho číslo. Chodí sem ale i proto, že zde dostává třikrát denně stravu. „A také tu potkávám mnohé z těch, kdo se mnou šli z Řecka až do Německa,“ dodává další důvod, proč přichází i přesto, že tuší, že jeho číslo se opět na tabuli neobjeví.
Zatím bydlí Abdul v provizorním stanu, který postavila charita kousek od úřadu. Když se ho zeptám na zimní období, mávne rukou s tím, že už to nějak dopadne.
Padesát žádostí za den
Mezi těmi, kdo čekají frontu před úřadem, převažují lidé, kteří již na první pohled prozrazují orientální původ. Jsou tu muži s plnovousy, odpočívající na dece, vedle toho ženy s hidžábem a okolo nich poskakují tři až čtyři děti. Od pohledu nápadné je, jak nízký je věkový průměr těch, kteří tu postávají.
Denně zvládne berlínský úřad vyřídit maximálně 50 žádostí o registraci. Toto tempo se jeví jako pomalé vzhledem k tomu, kolik zájemců čeká na dvorku před jeho branami. Ale vyplnění několikastránkového formuláře je v tuto chvíli jediná možnost, jak dostat příliv běženců do Německa pod kontrolu.
OTÁZKY A ODPOVĚDI. Migrační krize a Německo: kdo má šanci dostat azyl? |
A pak také to, jak rozlišit ty, kdo přišli kvůli pronásledování nebo válce, anebo naopak na ty, jež přilákala vidina štědrého sociálního státu a jeho dávek neboli touha po lepším životě. To je případ dvacetiletého Ramize z Albánie, který nechtěl prozradit své příjmení. Přišel s celou rodinou, jeho oba rodiče byli doma bez práce a všichni prý doufají, že v Německu začnou zcela od začátku. Právě Albánie má být ale vedle Srbska nebo Černé Hory prohlášena brzy za takzvanou bezpečnou zemi, což znamená, že azylové žádosti jejích občanů budou téměř automatiky odmítnuty jako bezpředmětné.
