30. listopadu 2016 15:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Nevydařený souboj Bryna Terfela s orchestrem v Operním panoramatu Heleny Havlíkové

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Bryn Terfel – recitál. PKF – Prague Philharmonia, Pražský filharmonický sbor,... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Bryn Terfel – recitál. PKF – Prague Philharmonia, Pražský filharmonický sbor,... | foto: Reprofoto
Zaplněná Smetanova síň přivítala v úterý 22. listopadu velšského basbarytonistu Bryna Terfela hurónským potleskem, jak se pro hromotluka mohutného zjevu i hlasu sluší a patří. Pozdravila ho jako starého známého, vždyť v Praze byl už potřetí. Od jeho předchozích vystoupení před pěti lety v lednu 2009 a 2011 jsme ho u nás mohli vidět alespoň v přímých přenosech jako Wotana ve Valkýře a Siegfriedovi z Wagnerova Prstenu z Metropolitní opery (2011) nebo Mefista v podobě novodobého sebejistého manažera při přenosu Faustova prokletí Hectora Berlioze z Pařížské národní opery (2015).

Rozšířil jimi svou různorodou paletu rolí, která od jeho debutu v roce 1990 zahrnuje Wagnerova Bludného Holanďana, Hanse Sachse i Wolframa, ďábelské role Pucciniho Scarpii, Gounodova Mefistofela, čtyřrole v Hoffmannových povídkách Jacquese Offenbacha nebo Stravinského Nicka Shadowa v Životu prostopášníka. Terfel ovšem stále dokáže vedle Wagnera pokračovat ve svém mozartovském repertoáru, se kterým začínal - po Massettovi zpívá obě role v Mozartově Donu Giovannim – pána i sluhu Leporella (v Metropolitní opeře ve stejné inscenaci jako letos Adama Plachetka). A k tomu všemu dokáže svým vrozeným komediantstvím naplno rozehrát buffo basové role s Donizettiho Dulcamarou nebo Verdiho Falstaffem.

Bryn Terfel – recitál. PKF – Prague Philharmonia, Pražský filharmonický sbor, dirigent Gareth Jones.

Bryn Terfel – recitál. PKF – Prague Philharmonia, Pražský filharmonický sbor, dirigent Gareth Jones.

Taková šíře Terfelova operního repertoáru tvoří základ i jeho koncertních vystoupení. Pestrost v nich dokonce posouvá ještě dál. Stejně jako při svých předchozích recitálech i tentokrát, setrval u mixu operních árií a muzikálů nebo spirituálů. Výstup z jeho nejnovější role – Musorgského Borise Godunova, kterého nastudoval letos pro londýnskou Královskou operu, doplnily jeho osvědčené árie, ze kterých zopakoval Donizettiho efektní Dulcamarovu kavatinu šejdíře Dulcamary s nabídkou zázračného elixíru, při které Terfel vytáhne ze saka dvě třetinky piva i otvírák, na jevišti jednu z nich po dozpívání árie na ex vypije, a protože druhou tentokrát dirigent odmítl, dal ji prvnímu houslistovi. Jenže opakovaný vtip přestává být vtipem. Svádění posluchaček v publiku s Giovanniho serenádou napotřetí už Terfel naštěstí vynechal.

Sympatický „darebák“ Terfel tentokrát bez kouzla
Prý pro každého něco, je přesvědčen o správnosti této své crossover koncertní dramaturgie Terfel a její nesourodost se snaží překlenout svým darem navazovat kontakt s publikem a hereckým talentem. Jenže tentokrát Terfelovo kouzlo nefungovalo. Do značné míry to způsobil dirigent, Terfelův krajan Gareth Jones, kterého si přivezl do Prahy již při minulém koncertu. Podobně jako před pěti lety se SOČRem, i tentokrát Terfel musel zápasit svým zvučným basbarytonem s PKF – Prague Philharmonia. A souboj to byl navzdory jeho hutnému basbarytonu nerovný.

Z Boitova Mefistofela byl nakonec nejvýraznější ostrý hvizd na prsty, který Terfel coby farmářský synek opravdu umí. Jako Rossiniho Don Magnifico z Popelky se při tatíkovském láteření nad vdavekchtivými dcerunkami trápil s hloubkami a nemohl se prosadit nad orchestrem, který rossiniovskou odlehčenost zatěžkal a nedokázal se shodnout v rytmu. Soutěž o to, kdo silněji, orchestr vystupňoval ještě v obou wagnerovských číslech. Terfelův Hans Sachs i Wotan zanikali pod zvukovým „nánosem“ žesťové sekce, která navíc hrála hodně nepřesně.

Bryn Terfel – recitál. PKF – Prague Philharmonia, Pražský filharmonický sbor, dirigent Gareth Jones.

Bryn Terfel – recitál. PKF – Prague Philharmonia, Pražský filharmonický sbor, dirigent Gareth Jones.

Samostatná orchestrální čísla tvořila úplně zbytečnou programovou výplň nejen proto, že zazněla v mizerné podobě - Wagnerova Jízda Valkýr se zvukovou roztříštěností a kiksy žesťů, mdlé Musorgského Svítání na řece Moskvě a Waltz z muzikálu Corousel/Kolotoč bez espritu potřebného pro tento žánr. Byla navíc hlavně proto, že Terflovi byl partnerem Pražský filharmonický sbor. To je kombinace v sólovém recitálu vzácná a lze litovat, že se Pražský filharmonický sbor samostatně uplatnil pouze v pochodu při příchodu vojáků z války v Gounodově Faustovi a ve vyhlášeném sboru Židů z Verdiho Nabucca.

Zážitkem první části večera tak bylo alespoň monumentálně znějící Te Deum z Pucciniho Tosky do jehož majestátní zbožnosti Scarpia v Terfelově podání zlověstně spřádá své vražedné plány a stupňuje svou milostnou vášeň k Tosce. Terfelovo mistrovství naplno ukázala až scéna smrti Borise Godunova ze 4. dějství, ve které dříve mocný car propadá do deziluze. Až mrazilo z Terfelova vzepětí carského majestátu v kontrastu s drásavou bolestí konce a ztišené touhy odpuštění.

Navázat po takto dramaticky vypjaté scéně kolotočovým waltzem však byl příliš ostrý střih. A následující spirituál Deep River podobně jako Tovjeho rozjařená písnička If I Were a Rich Man z muzikálu Šumař na střeše odkrývala pouhým napodobováním specialistů na tyto styly hranice Terfelova umění.

Bryn Terfel – recitál

PKF – Prague Philharmonia, Pražský filharmonický sbor, dirigent Gareth Jones. Gioachino Rossini: Popelka – Miei rampolli femminini /Don Magnifico, Arrigo Boito: Mefistofele - Son lo spirito che nega sempre tutto /Mefistofele, Charles Gounod: Faust – Gloire immortelle de nos aïeux /sbor, Giuseppe Verdi: Nabucco – Va, pensiero, sull’ali dorate /sbor, Richard Wagner: Mistři pěvci norimberští – Was duftet doch der Flieder /Hans Sachs, Zlato Rýna – Abendlich strahlt der Sonne Auge /Wotan, Valkýra – Jízda Valkýr, Giacomo Puccini: Tosca – Te Deum /Scarpia & sbor, Gaetano Donizetti: Nápoj lásky – Udite, udite, o rustici / Dulcamara & sbor, Modest Petrovič Musorgskij: Chovanština, předehra k opeře – Svítání na řece Moskvě, Boris Godunov – Zvon! Pogrebalnyj zvon! / Boris Godunov & sbor, Richard Rodgers & Oscar Hammerstein II: Carousel – Carousel Waltz, Deep River, arr. Chris Hazell / Bryn Terfel & sbor, Marta Keen Thompson: Homeward Bound / Bryn Terfel & sbor, Jerry Bock & Sheldon Harnick: Šumař na střeše – If I were a rich man.

Smetanova síň Obecního domu, úterý 22. listopadu 2016 19:30 h.

Dirigent: Gareth Jones

Hodnocení 65 %

Nenalezené kouzlo v operách Petra Haly a Miroslava Háby
Před hodnocením každé operní premiéry brněnské Komorní opery je vždy znovu a znovu třeba pochválit Janáčkovu akademie múzických umění za to, že vytvořila v Divadle Na Orlí, nově postaveném a otevřeném před čtyřmi lety, regulérní scénický komorní prostor. Díky orchestřišti je určený především pro školní operní a muzikálové produkce. To je výhoda, o které se pražské Hudební a taneční fakultě AMU může jen zdát. Možnost pravidelných operních inscenací tak skýtá brněnským studentům užitečné praktické zkušenosti nejen v oborech zpěvu, dirigování i jednotlivých nástrojů díky orchestrální hře, ale i adeptům hudebního managementu.

Vybírat vhodné opery pro školní produkce je ovšem nesnadné. Vedení Komorní opery tentokrát postavilo studenty před mimořádně těžký úkol, když jim svěřilo uvedení dvou soudobých oper. Tou první je loni dokončená opera Petra Haly, absolventa doktorského studia kompozice na JAMU a docenta hry na klavír na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty brněnské univerzity. Komorní, ani ne půlhodinová opera s názvem Mistrová, aneb Když bolševici zrušili Vánoce kombinuje texty Jaroslava Haška - Vánoční fejeton, povídku Zkoušela manžela a Osudy dobrého vojáka Švejka. Prolínají se v ní dvě dějové linie – vyprávění naštvané uklízečky, že bolševici zrušili nejen Vánoce, ale i svobodu přesvědčení, svobodu tisku i svobodu myšlenek, a prvoplánově naivní příběh ševce, kterého jeho manželka nachytá, jak v době její nepřítomnosti pije pivo, hraje karty a laškuje s cizími ženami. I když dirigent Joel Hána, režisérka Kristýna Kopřivová a sólisté udělali maximum, vykřesat z této opery vtip, smysl zhudebnění, srozumitelnost textu, natož pointu bylo prakticky nemožné.

Miroslav Hába: Malý Princ. Foto ze zkoušky.  Vojtěch Šembera (Král), Zuzana Barochová (Malý princ).

Miroslav Hába: Malý Princ. Foto ze zkoušky. Vojtěch Šembera (Král), Zuzana Barochová (Malý princ).

Inspirativnější základ poskytla interpretům druhá opera - Malý princ dalšího brněnského skladatele, Miroslava Háby, podle slavné filozofické pohádky Antoina de Saint-Exupéryho, která k opernímu zpracování inspirovala i jiné skladatele. Hába operu vytvořil v roce 1979 pro brněnskou Minioperu Václava Noska, v 70. letech u nás jedinou experimentální operní alternativu ke stálým tradičním souborům. Z dnešního pohledu je však Malý princ konzervativní kompozice - postavu vypravěče – letce vytváří činoherec, Malého prince sopranistka. Jejich vyprávění Hába zredukoval na sled kratičkých scén s Růží, Králem, Businessmanem, Lampářem, Opilcem a Hadem a snažil se jim vtisknout různou hudební charakteristiku s dominantní pěveckou linkou tak, aby hlavní těžiště zůstalo na obsahu textu.

Petr Hala: Mistrová. Foto z technické zkoušky. Zuzana Hátlová (Uvaděčka)

Petr Hala: Mistrová. Foto z technické zkoušky. Zuzana Hátlová (Uvaděčka)

Režisérka Kristýna Kopřivová sice při rozhovoru Letce a Malého prince na začátku mimo jeviště nechávala za použití světla prostor pro divákovu fantazii, pak ale „krabici s beránkem“ „otevřela“ a jednotlivé postavy pojala s kostýmní výtvarnici Lenkou Černou popisně a v hereckých akcích se omezila na statické dialogy a postavy, které v danou chvíli nemluví, ponechala jako živé sochy ve vyhrazených boxech. Ze sólistů příležitost využila především Zuzana Barochová v hlavní roli svým světlým sopránem a velmi dobrou deklamací. Komediální talent naznačil Michael Robotka jako Businessman a příslibem mladodramatického barevného sopránu byl výkon Barbory Ďubekové v roli Růže.

Petr Hala: Mistrová, aneb Když bolševici zrušili Vánoce (světová premiéra), Miroslav Hába: Malý Princ

Dirigent Joel Hána, režie Kristýna Kopřivová, scéna Jaroslav Záděra, kostýmy Lenka Černá. Orchestr JAO – Orchestr posluchačů HF JAMU. Komorní opera Hudební fakulty JAMU v Divadle na Orlí, 1. premiéra 26. listopadu 2016 19:00 h., 2. premiéra 27. listopadu 2016 19:00 h.

Hodnocení 65 %

Inspirace na dny příští

Edita Gruberová – gala. Dirigent Peter Valentovič, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK. Na programu Gioacchino Rossini, Gaetano Donizetti, Vincenzo Bellini, Alexander Moyzes. Smetanova síň Obecního domu, středa 30. listopadu 2016 19:30 h.


Zdeněk Fibich: Bouře
. Hudební nastudování Marek Šedivý, režie Jiří Nekvasil, scéna David Bazika, kostýmy Mária Fulková, videoprojekce Zuzana Studená, pohybová spolupráce Adéla Kvochová a Jana Tomsová, sbormistr Jurij Galatenko, dramaturgie Eva Mikulášková. Osoby a obsazení: Alonso, král neapolský- Michal Onufer / Jakub Kettner, Sebastian, jeho bratr - Vít Habernal / Petr Němec, Fernando, syn krále neapolského - Luciano Mastro / Martin Šrejma, Antonio, bratr Prosperův, nepravý vévoda milánský - Aleš Burda / Jiří Halama, Gonzalo, poctivý starý státní rada - Petr Urbánek / Roman Vlkovič, Adrian, dvořan - Tomasz Suchanek / Waldemar Wieczorek, Prospero, kouzelník, bývalý vévoda milánský - Richard Haan / Aleš Jenis, Miranda, jeho dcera - Alžběta Poláčková / Barbora Řeřichová, Kaliban, znetvořený divoch a otrok - Jevhen Šokalo / František Zahradníček, Trinkulo, dobrodruh, šašek - Tomáš Kořínek / Václav Morys, Stefano, dobrodruh, sklepmistr a opilec - Martin Gurbaľ / David Szendiuch, Ariel, vzdušný duch - Milena Arsovska / Olga Jelínková. Národní divadlo moravskoslezské, premiéra čtvrtek 1. prosince 2016 18:30 h.

Steve Reich & Beryl Korot: Tři příběhy. Hudební nastudování Marko Ivanović, zvukový design Petr Kaláb, dramaturgie Jitka Slavíková. Soprány – Hana Jonášová, Yukiko Kinjo, tenoři Václav Sibera, Jiří Hruška a Václav Čížek. Národní divadlo v Praze, Nová scéna, premiéra sobota 3. prosince 2016 19:00 h.

Wolfgang Amadeus Mozart: Idomeneo. Osoby a obsazení: Idomeneo (Plácido Domingo), Idamante (Cecilia Bartoli), Ilia (Heidi Grant Murphy), Elektra (Carol Vaness), Abrace (Thomas Hampson), Neptunův velekněz (Frank Lopardo), Hlas orákula (Bryn Terfel). Sbor a orchestr Metropolitní opery v New Yorku řídí James Levine. Připravil a uvádí Jindřich Bálek. Český rozhlas Vltava sobota 3. prosince 2016 19:30 h.

Helena Havlíková
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz