Cafe de Paris: Paříž s tajemstvím

Cafe de Paris na malostranském Maltézském náměstí v centru Prahy má za sebou skoro sedm let existence. Za tu dobu si získalo pověst místa, kam se chodí na jistotu. Ve všední dny tu můžete potkat zaměstnance okolních úřadů, poslance a senátory, na pracovní obědy sem chodí spousta byznysmenů.

Večer, na rande při svíčkách, přicházejí zamilované páry či rodiny na společné oslavy významných událostí. Plno je tu de facto kterýkoli den v týdnu v každou denní dobu. Tak to bylo při každé z pěti návštěv v Cafe de Paris uskutečněných v průběhu mnoha let. A člověk si mohl pokaždé s úlevou říci, že se tu za tu dobu skoro nic nezměnilo. I když slovo "skoro" je na místě.

Útulnost na rozdávání

Brasserie je zvenku velmi nenápadná a lze ji snadno přehlédnout. Kolemjdoucí by na první pohled mohli tipovat, že spíš než obědy se tu bude podávat káva a croissanty. Tenhle pocit nezmizí, ani když vejdete dovnitř. V předsíňce padne první pohled na pianino, halabala rozestavěná křesílka a pár uskladněných stolků a židliček určených pro venkovní posezení.

Další kroky vedou už přímo do restaurace. Ležérní dojem tu vytvářejí červeně polstrované židle a lavice, mix obdélníkových i kulatých stolků, klenutý strop a na zdech přehlídka "kočičích" obrázků. Ze zadní části restaurace se vchází na romantický dvorek, který v létě nabízí sezení pod širým nebem.

Zatímco útulnost by podnik mohl rozdávat, velké soukromí se tu čekat nedá. Stolky jsou natěsnané jeden vedle druhého, pokud se tedy na lavici posadí dvě dámy, každá k jinému stolu, stěží mezi sebe odloží kabelky. Na nábytku už se trochu podepsal zub času, polstrování je místy docela zašlé, stolky na hranách lehce otlučené. Vnitřní výmalba se začíná odlupovat. Přemítání nad kvalitou interiéru přerušil číšník, který přinesl první specialitu, na niž se sem chodí.

Na stole přistála cibulová polévka (49,-) s rozpuštěným sýrem a francouzskou bagetou. Ani tentokrát nezklamala. Silnému, světle žlutému kuřecímu vývaru ovoněném bílým vínem dominovala na dva způsoby upravená cibulka, lehce svařená i orestovaná, a rozpuštěný pětačtyřicetiprocentní kravský sýr. Polévka snad mohla být v lezavém lednovém počasí o trochu teplejší, ale jinak byla bezchybná.

Pak přišel na řadu pokrm, na který se do této restaurace už celá léta chodí: Entrecôte Cafe de Paris (299,-). Šťavnatý roštěnec tu servírují s hranolkami a s proslulou omáčkou Cafe de Paris, jejíž recepturu drží majitelé podniku v tajnosti.

Objednaný roštěnec byl jako vždy perfektně připravený na požadovaný stupeň. Naporcované plátky masa číšníci překládají ze stříbrných podnosů, které jinak odpočívají na ohřívačích na přístavných stolcích.

Místních zvyklostí neznalí hosté mohou být trochu překvapení, když na talíř přistane třetina porce a zbytek personál odnese na druhý konec restaurace k úplně jinému stolku. Tohle ne moc příjemné opatření je tu kvůli nedostatku prostoru. Navíc trochu vadil prostoj, když číšník vítal příchozí hosty, a bylo tedy nutné na další přídavek čekat. Tajemná omáčka byla jako vždy skvělá, byť tentokrát méně konzistentní -tuk se od ostatních přísad začal brzy oddělovat.

Číšník sdělil očekávané, totiž že složení omáčky neprozradí. A tak když dojde téma rozhovoru, můžete zkusit hádat, z čeho všeho se asi skládá. Tipů je hodně: máslo, smetana, petrželka, koriandr, pažitka, možná tymián...

Pochoutka pro vegetariány

V Cafe de Paris myslí i na vegetariány, namísto roštěnce nabízejí náhradu z tempehu (produkt ze sójových bobů), upraveného do kořením ochucených malých hrudek.

Bezmasá varianta je rovněž podávána s takzvaně domácími frity. U nich je třeba se zastavit, protože ty, které nám byly servírovány, byly sice tenké, pěkně dlouhé a křupavé, ale domácí? Klidně mohly být koupené ve velkoobchodě. Dobré, ale žádný extrémní zázrak.

Sladký závěr obstaral výběr tří dezertů servírovaných na jednom talíři,vminiaturní podobě to byl čokoládový dort, tiramisú a cr`eme brulée (155,-). Přesně v tomto pořadí také chutnaly, vzorek cr`eme brulée se umístil až na třetím místě. Mohla za to nejen chuť, ale i barva a konzistence krému, která spíše připomínala panna cottu.

Některé stálé příznivce restaurace popudilo nedávné rozhodnutí nepřijímat platební karty. Cestou se totiž člověkmusí chtě nechtě zastavit u bankomatu. Jízlivými poznámkami na toto téma se facebookové stránky brasserie jen hemží: "V dnešní době je to vzhledem k úrovni restaurace nepochopitelné, poplatek za WC nechystáte?"

Suma sumárum: Jídlo je v Cafe de Paris stále skvělé a drobné nedostatky hosté rádi prominou. Jen by to chtělo trochu přitáhnout otěže.