Otázka zní takto: proč dnes, kdy Česká televize ruší na příkaz premiéra Paroubka publicistický pořad Bez obalu, nevybaluji svůj pověstný spacák a opět nehřímám za svobodu slova jako před pěti lety?
Jde o slavnou televizní krizi. Pro toho, kdo již zapomněl: v roce 2000 měla přinést politické ovoce opoziční smlouva, v níž se ODS zavázala tolerovat sociálnědemokratickou vládu výměnou za změny ústavy a volebního zákona. ODS také získala významné posty ve státní správě a obě strany, ČSSD a ODS, ovládly mediální rady.
Ať již byly záměry tohoto mocenského bloku jakékoli, jeho síla sama o sobě nevěstila nic dobrého. Existovalo reálné nebezpečí, že hodlá politicky ovládnout veřejnoprávní televizi či komercionalizovat část jejího vysílání.
Pokračování na straně 10
ÚHEL POHLEDU
Dokončení ze strany 1
Spojení politiky a byznysu totiž vždy jistým skupinám přináší nemalé výhody.
Na ústavní úrovni, kromě důležité, ale omezené role Ústavního soudu, nic nestálo těmto tendencím v cestě. Demokratická opozice čítala devětatřicet hlasů. Ukázalo se, že stará dobrá teorie dělby moci u nás existuje pouze na papíře. Přes rostoucí vliv čtyřkoalice opoziční smlouvu nic nebrzdilo ani nevyvažovalo.
V té chvíli se ozvala veřejnost. Nejprve vznikl Impuls, seskupení intelektuálů volajících po politické otevřenosti, pak Děkujeme, odejděte, výzva studentských protagonistů listopadu 1989, a nakonec Česká televizevěc veřejná. Zkrátka a dobře, občané vycítili, že je ohrožena demokracie a že nikdo jiný než oni tomu nemůže zabránit. Jako by podvědomě jednali v duchu nadpozitivního pravidla, že se zapovídá rozhodnutí i absolutní většiny, je-li v rozporu se zásadami demokratického a právního státu. A začali chodit v době vánoční k České televizi, v níž chtěla stranicky ovládaná rada učinit rozsáhlé personální změny, později na Václavské náměstí.
To byla ostatně také má motivace k angažmá v České televizi. Přílišná moc, soustředěná v rukou účelově vzniklé většiny, dohodou o utvrzení pozic ztratila legitimitu. Chtěla totiž nastavit systém tak, aby se menšina v budoucnu nemohla tak snadno stát většinou. Takové jihoamerické uzurpování moci po česku, stabilita a klid na práci. Nebezpečná věc. Proto spacák, zdůrazňuji nejen můj, proto taková vehementní aktivita. Kdo si ještě pamatuje, že novinářům v televizi hrozil policejní zásah pro neuposlechnutí ustanovení zákoníku práce. Přiznávám, že v tom sehrál jistou roli i politický záměr: silného oslabit a slabého posílit. Ale o to přece šlo.
Dnes je situace jiná. O výrocích premiéra na adresu sdělovacích prostředků si nemyslím nic dobrého, ale sociální demokracie má proti sobě silnou, dobře fungující opozici. K jejím úkolům patří střežit svobodu slova, jestliže dospěje k názoru, že je ohrožena. Disponuje dostatkem politických prostředků.
Týž Ivan Langer, který se tehdy hřál na výsluní moci a arogantně tvrdil, že se vše děje podle zákona, dnes může pochopit, že i v demokratické společnosti je nutné o svobodu slova neustále pečovat. Dnes mohou spacáky zůstat doma, moc je bezpečněji rozdělena než před pěti lety.
Raději nic neříkat...
Co bude po volbách? Pokud obě nejsilnější strany vytvoří koalici a nebudou konformní s duchem a smyslem ústavního pořádku, zadělají si opět na malér. Lze si jen přát, aby se naše politická kultura, ona nepsaná pravidla veřejného života, poučená mimo jiné událostmi kolem České televize, stala součástí zvyklostí, které bereme vážně.
Po celých pět let od krize v České televizi jsem nebyl pozván do žádného publicistického pořadu. Patrně za svou tehdejší činnost. Teprve teď volali od pana Moravce, abych přišel 8. ledna do jeho pořadu. Možná právě k výročí sporu o televizi. Už nechci. Zpravodajství a publicistika v České televizi trpí chronickou nemocí strachu ze svobody a k ní přináležející odpovědnosti. Takhle politici naučili uvažovat novináře a takhle se novináři nechali vykastrovat. Než mít problémy, lépe nic neříkat.
To je také důsledek nedořešené situace ve veřejnoprávní televizi. Regulační orgán je sice již pestřejší a není ve vleku stranických funkcionářů, přesto však vedení televize nepřekročilo stín starých obav. Z čeho, ptáte se správně. Z toho, co nastane v budoucnu. A tak raději opět odezírá se rtů.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
