Vypravit se na nejvyšší horu Moravy bych doporučil všem milovníkům přírody a nenáročné turistiky. Autem nebo hromadnou dopravou se pohodlně dostanete na Ovčárnu, odkud je to na samotný vrchol s dominantním vysílačem zhruba tříkilometrová procházka. Ideální by pak bylo odměnit se kromě nádherného výhledu také kvalitním jídlem.
Bohužel v ideálním světě nežijeme - ačkoliv první stránka jídelního lístku restaurace Praděd vzbuzovala určité naděje. Provozovatel tam krátkým textem hosty vítá, oznamuje, že účtovat couvert mu přijde hloupé, a slibuje, že nebude-li nám chutnat, určitě se polepší - což jsem tedy skutečně zvědav!
Nutno ovšem poznamenat, že než si úvodní text přečtete, pravděpodobně si docela dlouho postojíte u vstupu při čekání na volné místo. Asi šedesát míst je zejména za pěkného počasí zoufale málo, což si ovšem asi nemyslí značně nestíhající personál.
Jídelní lístek: pangas, hranolky a regionální humor
Při čekání na volné místo u stolu můžete věnovat pozornost vnitřnímu prostoru. Udivující směs interiérové hotelové estetiky přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a aktuálních reklam korunuje podivné uspořádání části stolů obklopených nepohodlnými stoličkami. Stoly tvoří kompaktní a značně nepraktický celek s dlouhým nízkým barem ve tvaru písmena J.
Můžete si ovšem sednout i ke klasickým hospodským stolům s tradičními židlemi u velkých oken. Od nich se ovšem nikomu příliš vstávat nechce, a tak se pravděpodobně dočkáte, stejně jako my, jen míst na těch příšerných stoličkách. Kladné body je ovšem potřeba připsat za nekuřácké prostředí.
Jídelní lístky nám obsluhující slečna sice dodala okamžitě, pro objednávku se ovšem vrátila až zhruba za 15 minut. Po otočení úvodní stránky jídelního menu se zmíněným přivítáním provozovatele je okamžitě jasné, že rozhodně nepůjde o výlet do gastronomických výšin. Klasické rozdělení podle druhu masa, smažení jako nejčastější úprava a zeleninová obloha nebo sýrový posyp jako nedílná součást jídla. A aby bylo "dílo" kompletní, názvy pokrmů autor lístku zašifroval regionálním humorem. Takže můžete obsluhu zdržovat dotazy na slaninovou košilku, čarodějův polibek nebo kuřecí kousky v mlze z Pradědova kotlíku.
Kéž by tak regionální humor vystřídaly regionální suroviny! Skutečně si někdo po výšlapu na Praděd -navíc má-li štěstí, dokonce s výhledem z okna na okolní lesy - chce vychutnat pangase v trojobalu s hranolkami nebo kuřecí nudličky v kari omáčce se žampiony? Copak místní kuchař na slovo "les" automaticky neodpoví "hřiby a zvěřina"? Že by tu v okolí opravdu nebyli žádní farmáři produkující suroviny v kvalitě, o které se zákazníkům českých supermarketů může jen zdát? A že by hospoda na místě, kam denně chodí stovky turistů a ke konkurenci to jsou tři kilometry, neprodala adekvátně naceněné kvalitní jídlo?
Odpovědi na tyto otázky jsme mohli hádat během dlouhého čekání na objednaná jídla. Společnost nám dělala gulášová polévka za 35 korun, pojmenovaná po instantní směsi, ze které byla vyrobena, a pivo značky Starobrno za 30 korun, které jen podtrhuje cit provozovatele restaurace pro regionální suroviny a produkty.
Sezonně studené talíře
Po více než půlhodinovém čekání se nestíhající obsluha rozhodla optimalizovat výrobní procesy a na náš stůl donesla předkrmy i hlavní jídla - naráz. Snahu o trendové promítnutí aktuální sezony do nabídky kuchyně kuchař realizoval formou nenahřátých talířů. Studené jídlo v žaludku asi pomáhá organismu lépe se vyrovnat s rozdílem teplot po opuštění restaurace.
Díky přítomnosti všech objednaných jídel jsme mohli ocenit drobné rozdíly v zeleninové obloze, pečivo podávané k předkrmům se zase hodilo jako náhrada přílohy u hlavního jídla. Specialita kuchaře, Pradědova neřest za 120 korun, - jak ostatně už napovídá název - je totiž jídlo bez přílohy. Ovšem na druhou stranu k němu dostanete vydatnou porci hrášku, baby mrkve a sladké kukuřice, která se podle představ kuchaře k vepřovému masu na houbách s nevýraznou omáčkou (jak neřestné!) skvěle hodí.
Pikantní utopenec za 40 korun byl realizován pomocí tří miniaturních špekáčků, které ovšem byly pikantní jen podle popisu v jídelním lístku. Se smaženými tvarůžky (za 55 korun) by si býval mohl žertovný tvůrce lístku trochu vyhrát a do názvu pokrmu zašifrovat číslici 3 -jsou to totiž tři tvarůžky se třemi krajíčky chleba a třemi hromádkami nevyžádané zeleniny. Hovězí guláš za 95 korun zaujal zejména vodovou konzistencí, absencí chutě a absurdním posypem knedlíků sušenou petrželí.
Pochoutka na vyhlídce? S vlastní svačinou na rozhlednu
Jako dezert jsme si napůl rozdělili kynuté borůvkové knedlíky za 75 korun a po té hrůze, která předcházela, jsme zahlédli záblesk naděje. Krásně kypré těsto, borůvky, doufám, z okolních lesů a možná zbytečná, ale naštěstí poctivá šlehačka dohromady tvořily jediné jídlo, pro které bych se sem vydal znovu. Jinak je to bohužel ukázkový podnik z kategorie "raději se vyhnout".
Pokud si skutečně po výstupu na Praděd chcete dopřát gastronomický zážitek s krásným výhledem, zkuste následující trik. Za 60 korun si kupte lístek na rozhlednu, která je zhruba v polovině výšky vysílače, a tam si při pohledu do okolí snězte nějakou dobrou svačinu, kterou jste si připravili doma.
