Bohuslav Sobotka to ve straně nemá jednoduché. Prakticky od svého zvolení do čela sociální demokracie v roce 2011 se objevují spekulace, kdy a kdo ho kvůli jeho zdánlivé nevýraznosti nahradí. Zatím poslední pokus se odehrál před třemi lety, kdy se skupina odbojných straníků v čele s hejtmanem Michalem Haškem snažila domluvit za předsedovými zády s prezidentem Milošem Zemanem na vytvoření vlády. Nyní, 15 měsíců před klíčovými sněmovními volbami, se slovo „puč“ v ČSSD skloňuje znovu.
LN hovořily se třemi na sobě nezávislými vlivnými sociálními demokraty, kteří potvrdili, že část straníků není se Sobotkovým vedením spokojená. Jako hlavní argument jim slouží skutečnost, že ČSSD v době ekonomického růstu a poměrně populární vlády zaostává – podle červnových měření agentur TNS Aisa a STEM – až o deset procent za koaličním hnutím ANO. Rozhodujícím momentem bude výsledek podzimních krajských a senátních voleb.
Katastrofický scénář
Regionální politici představují důležitou opěrnou součást moci ČSSD. Strana má nyní jedenáct hejtmanů a ve zbylých dvou krajích – Ústeckém a Libereckém – jsou sociální demokraté součástí koalice (a také v Praze, kde se ale volby konají až za dva roky). Udržet pozice bude náročné. Sobotka začátkem roku v rozhovoru pro LN uvedl, že by chtěl mít po volbách alespoň sedm hejtmanských postů. V kuloárech strany se hovoří, že hranicí úspěchu a neúspěchu bude pět křesel.
Pokud by ČSSD měla ztratit pět až šest regionálních „vlád“, mohlo by to na sjezdu znamenat 150 až 200 nespokojených delegátů. Pokud by mělo dojít na tento pro ČSSD katastrofický scénář, otázkou je, kdo by se postavil do čela nespokojených straníků. |
„Když získáme pět krajů a nadto udržíme čtyři až pět koalic, nic závažného by se na následném sjezdu stát nemělo. Pokud vyhrajeme méně krajů a ztratíme kolem pěti šesti krajských koalic, na sjezdu se může vzedmout vlna nespokojených delegátů,“ řekl LN pod příslibem anonymity zdroj blízký vedení pražské sociální demokracie.
Pokud by ČSSD měla ztratit zmiňovaných pět až šest regionálních „vlád“, mohlo by to podle dvou zkušených straníků na sjezdu znamenat 150 až 200 nespokojených delegátů. Sjezd se má uskutečnit příští rok na jaře. Na minulý sněm se dostavilo 752 delegátů, tudíž případná třetina nespokojených straníků už by představovala hybnou sílu.
Pokud by mělo dojít na tento pro ČSSD katastrofický scénář, otázkou je, kdo by se postavil do čela nespokojených straníků. Michal Hašek, který v roce 2013 představoval hlavního Sobotkova soupeře, je dnes politicky bezvýznamný. A tak paradoxně muž, jenž by si nejvíce přál, aby Sobotka padl, stojí mimo stranu – Miloš Zeman.
Prezidentova hra
Prezident nemůže Sobotkovi zapomenout nepovedenou volbu prezidenta z roku 2003 (tehdy hlavu státu ještě volil parlament), kdy byl současný premiér jedním ze „zrádců“, jež Zemana v hlasování nepodpořili. Nynějšímu ministerskému předsedovi by se za někdejší prohru rád „odvděčil“ – ideálně svržením z čela sociální demokracie.
V Zemanových úvahách figuruje jako ideální kandidát na Sobotkova vyzyvatele ministr vnitra a muž číslo dvě v sociální demokracii Milan Chovanec |
V Zemanových úvahách figuruje jako ideální kandidát na Sobotkova vyzyvatele ministr vnitra a muž číslo dvě v sociální demokracii Milan Chovanec. Ten byl před třemi lety jedním z lánských pučistů. Pak ale utajenou schůzku u prezidenta přiznal a Sobotka ho vzal na milost.
Když v červnu propukla vládní krize způsobená kontroverzní reorganizací policie, její kritik a šéf hnutí ANO Andrej Babiš za Zemanem přijel pro pomoc ve svém tažení proti koaliční ČSSD, která policejní reformu podporovala. Místo podpory se mu však podle informací LN dostalo doporučení, aby ve vládě zůstal a v rámci ČSSD se spojil s Chovancem. Cíl zřejmý: kritikou privatizace společnosti OKD a magnáta Zdeňka Bakaly „sundat“ společnými silami Sobotku.
Devastující rozbroj
Takový scénář však má dva povážlivé háčky. Za prvé, Babiš s Chovancem dnes představují úhlavní politické soupeře a rovněž po lidské stránce se příliš nesnesou. Druhým argumentem proti spojení na ose Zeman–Babiš–Chovanec jsou vazby Chovance a Sobotky na své vlivné známé.
Pokud by se měly rozpadnout vazby mezi Sobotkou a Chovancem, respektive Pokorným a Růžičkou, následky takového rozbroje by mohly být devastující pro celou sociální demokracii |
Mezi nejbližší přátele předsedy strany patří jeden z nejvlivnějších tuzemských advokátů Radek Pokorný. Jeho důležitým spojencem je spolumajitel mocné poradenské společnosti Bison & Rose Miloš Růžička, který zase udržuje blízký vztah s ministrem Chovancem. Již několik měsíců lze narazit na spekulace, že tento mocenský „čtyřlístek“ se rozpadá a že ministr vnitra zaútočí na svého předsedu. Je to však spíše „přání otcem myšlenky“, respektive Hradu a jeho spojenců.
Pokud by se totiž měly rozpadnout vazby mezi Sobotkou a Chovancem, respektive Pokorným a Růžičkou, následky takového rozbroje by mohly být devastující pro celou sociální demokracii. Podle důvěryhodných informací LN z pražského finančního světa v současnosti nic nenasvědčuje rozpadu zmiňovaného čtyřlístku.
Bezpečná blízkost
Sobotka bývá stranickými kolegy kritizován za nedostatečné charisma a měkký přístup vůči soupeřům ve vládě. Vynahrazuje to však šikovnou vnitrostranickou diplomacií, která se vyznačuje tím, že se snaží podchytit své soky. Příklad: Petr Hulinský. Vlivný pražský sociální demokrat patřil do lánského puče mezi Sobotkovy čelní nepřátele. Bývalý šéf pražské organizace však disponuje rozsáhlou sítí kontaktů a na sjezdech bývá obratným zákulisním vyjednávačem.
Sobotka se tudíž Hulinského před třemi lety nezbavil – výměnou za loajalitu získal post náměstka na ministerstvu školství, odkud letos v červenci zamířil na ministerstvo vnitra. Sobotka tehdy získal nejen Hulinského, ale celou pražskou organizaci ČSSD, jejíž politici sehrávají důležitou – byť ne příliš viditelnou – roli na sjezdech.
Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka si své potenciální konkurenty – ať už Zimolu, Haška, nebo jihomoravského poslance Jeronýma Tejce – drží v bezpečné blízkosti, aby neměli příliš prostoru pro vybudování vlastních „spojeneckých sil“ ve více krajích |
Jiným příkladem je příběh jihočeského hejtmana Jiřího Zimoly. Někdejší člen Sobotkovy stínové vlády před třemi lety rovněž zradil a vyrazil na tajné jednání za Zemanem na zámek do Lán. Sobotka ho však vzal na milost. Zimola se stáhl z Prahy, vzdal se poslaneckého mandátu a soustředil se na práci hejtmana.
Dnes jde o jednoho z nejpopulárnějších hejtmanů, který má nemalou šanci vyhrát ve svém kraji volby. Sobotka po nich bude počítat každé vítězství. I proto Zimolu nestihl letos v květnu trest za to, že navzdory předsedovi ve svém kraji přišel s plánem na zdanění církevních restitucí. Hejtman svým krokem ohrozil vládní vztahy sociální demokracie s lidovci, kteří změny v nastavení církevních restitucí odmítají.
Předseda strany si své potenciální konkurenty – ať už Zimolu, Haška, nebo jihomoravského poslance Jeronýma Tejce – drží v bezpečné blízkosti, aby neměli příliš prostoru pro vybudování vlastních „spojeneckých sil“ ve více krajích. Jediným faktorem, který by v současnosti mohl Sobotku v čele strany ohrozit, je drtivá prohra v podzimních volbách a oslabení krajských pozic. To by totiž znamenalo, že nemalé množství v tuto chvíli bezejmenných delegátů by příští rok v březnu odjíždělo na sjezd s velmi špatnou náladou, způsobenou ztrátou funkcí v regionech.
