V posledních letech jsme svědky revoluce v energetice – ano, opravdové revoluce. Odstartovala ji masivní podpora obnovitelných zdrojů v Evropě a odklon některých zemí, zejména Německa, od jaderné energie. Nebude trvat ani dvacet let, a mapa energetiky, alespoň v Evropě a postupně i na celém světě, bude zcela překreslena.
Když jsem před 24 lety uváděl do provozu svou první kogenerační jednotku s motorem Škoda Favorit, byla to rarita, která u okolí vzbuzovala velký zájem. Tehdy a ještě dost dlouho poté byla celá výroba elektřiny, snad kromě pár privátních vodních elektráren, v rukou velkých a silných společností. Konkurence téměř neexistovala, výroba elektřiny byla chápána téměř jako poslání a tomu odpovídal i pocit důležitosti a nedotknutelnosti jejích výrobců. Drtivá většina elektřiny se vyráběla (a stále vyrábí) ve velkých, většinou kondenzačních elektrárnách s účinností něco málo nad 30 procent, jaderné elektrárny nevyjímaje.
Přehnané dotace
A dnes? Výroba elektřiny je takřka věcí veřejnou – za uplynulých dvacet let byly jen v České republice vybudovány tisíce zdrojů, které provozují tisíce majitelů. Začátek nebyl právě nejšťastnější. „Díky“ přehnaným a na dlouhou dobu garantovaným dotacím do elektřiny z fotovoltaiky vznikly nesmyslné projekty fotovoltaických parků o celkovém výkonu více než 2000 MW (výkon dvou bloků jaderné elektrárny Temelín).
Nemůžeme pominout i následný efekt, který obnovitelné zdroje způsobily – došlo k zásadnímu poklesu ceny silové elektřiny, k němuž by bez OZE určitě nedošlo |
Tyto projekty způsobily zdánlivé zdražení elektřiny pro všechny ostatní spotřebitele, a to kvůli poplatku na obnovitelné zdroje energie (OZE), který dnes činí 495 Kč/MWh a který dopomohl stavitelům těchto elektráren a jejich provozovatelům k neúměrným ziskům, jež jsou ostatně celkem právem kritizovány ze všech stran. Záměrně jsem použil termín, že došlo ke „zdánlivému“ zdražení elektřiny pro ostatní spotřebitele. Nemůžeme totiž pominout i následný efekt, který obnovitelné zdroje způsobily.
Došlo k zásadnímu poklesu ceny silové elektřiny, k němuž by bez OZE určitě nedošlo. Například v roce 2011 byla cena silové elektřiny asi 1400 Kč/MWh, dnes se pohybuje na úrovni 890 Kč/MWh. Rozdíl činí právě těch zhruba 500 Kč/MWh. Ačkoliv pokles cen silové elektřiny není pouze zásluhou OZE, jejich podíl na tom je zásadní.
Vývoj ceny silové elektřiny
Pramen: www.kurzy.cz
Nejhorším důsledkem nezvládnutého nástupu podpory OZE je jejich „pošpiněné“ renomé u odborné i široké veřejnosti. Tento negativní obraz byl a je dále podporován takzvanými odborníky na všechno z řad našich politiků, kteří jsou navíc inspirováni bývalým prezidentem Václavem Klausem, jehož názory na ochranu životního prostředí jsou velmi známé.
Ale nejen dotace…
Nepatřím rozhodně k ekologickým alarmistům, ale také nepatřím k zastáncům růstu konzumu a plýtvání. Vyrůstal jsem na vesnici, kde se prostě šetřit muselo, a tento postoj k životu mi zůstal vlastní. Proto jsem také založil firmu TEDOM, která se zabývá výrobou kogeneračních jednotek, což není nic jiného než zařízení, které využívá teplo vzniklé při výrobě elektřiny, tedy šetří energii, a to celkem významně.
Toho, co nám před 20 lety přišlo nemožné, jsme nyní svědky – dálkové řízení zdrojů, spotřeby, rozvoj malých zdrojů energie, ať už kogeneračních jednotek, tepelných čerpadel, fotovoltaických panelů či palivových článků |
S jistými rozpaky sleduji debaty odborníků v energetice, že bez prolomení limitů pro těžbu uhlí nebo bez stavby dalších bloků jaderných elektráren nebude teplo ani elektřina. Na odborných konferencích ve vystoupeních předních energetiků této země slyším varování na adresu Německa a rozbor toho, co všechno dělají Němci špatně a jak to nemůže dobře dopadnout.
Energetiku jsem jednak vystudoval, jednak v ní pracuji celý svůj profesní život a leccos si pamatuji. Jenom slepý člověk nevnímá revoluční změny, které se v energetice za relativně krátké období udály. O některých z nich jsem mluvil na začátku článku. Kromě toho je však dobré si uvědomit, že energetický svět se zásadně změnil nejenom díky podpoře OZE, ale i díky obrovskému rozvoji technologií.
Toho, co nám před 20 lety, když jsme začínali budovat firmu, přišlo nemožné, jsme nyní svědky – mám na mysli dálkové řízení zdrojů, spotřeby, rozvoj malých zdrojů energie, ať už kogeneračních jednotek, tepelných čerpadel, fotovoltaických panelů či palivových článků. A troufám si tvrdit, že jsme teprve na začátku.
Spolehlivý ostrov
Vždy jsem prohlašoval, že energetika v našich končinách by měla být mixem velkých centrálních a malých decentrálních zdrojů, a to přibližně padesát na padesát. Avšak v Evropě, zejména v sousedství Německa, které nás bude zásadně ovlivňovat, ať už se nám to líbí, nebo ne, bude podíl centrálních zdrojů klesat významněji.
Ekonomické to bude velmi brzy – již dnes lze vyrobit elektřinu z kogenerační jednotky do čtyř Kč/kWh, při ceně fotovoltaického panelu 20 tisíc Kč/kW je možno dosáhnout podobné ceny elektřiny při využití panelu tisíc hodin ročně |
Díky novým investicím do větrných elektráren na severu (mimochodem – má se stavět až 2500 MW ročně) bude třeba ekvivalentní množství záložního výkonu. Zcela jistě se časem posílí trasy ze severu na jih Německa, kde levná elektřina z větru poteče na průmyslový jih, kam zatím proudí elektřina ze sousedních zemí (i z Temelína) i v době, kdy fouká vítr a na severu je elektřiny přebytek. Prostě se to vyplatí.
Už dnes je elektřina z větru i po započtení investičních nákladů levnější než z nově postavené jaderné elektrárny. Takže uspořádání energetiky, kdy na jedné straně budou OZE (zejména vítr a slunce) a na druhé straně regulovatelný výkon (zejména kogenerace, které umějí být flexibilní zejména s akumulací tepla), dává svoji logiku. Základního výkonu z jaderných elektráren bude potřeba čím dál míň.
Uvedená skladba fotovoltaiky (případně větrné elektrárny) plus kogenerace plus baterie bude moci při vhodném dimenzování fungovat jako spolehlivý ostrov. Místo baterie bude možno použít i elektromobil (například TESLA má už dnes akumulátor o kapacitě 85 kWh, který může zásobit průměrnou domácnost více než deset dnů). Pak už nebude síť potřebná.
Ekonomické to bude velmi brzy – již dnes lze vyrobit elektřinu z kogenerační jednotky do čtyř Kč/kWh, při ceně fotovoltaického panelu 20 tisíc Kč/kW je možno dosáhnout podobné ceny elektřiny při využití panelu tisíc hodin ročně. Není daleko doba, kdy bude na střechy montována krytina schopná vyrábět elektřinu.
Revoluce je opravdu tady
Dnes vyvážíme množství elektřiny, které odpovídá 30 procentům naší spotřeby, z toho velkou část do Německa, které ji však za 15 let už potřebovat nebude |
Je zřejmé, že revoluce je opravdu tady. A určitě si nejsem jistý, zda budeme v budoucnu potřebovat tolik bloků jaderných elektráren, kolik jich plánujeme postavit, a zda budeme potřebovat uhlí za limity. Dnes vyvážíme množství elektřiny, které odpovídá 30 procentům naší spotřeby, z toho velkou část do Německa, které ji však za 15 let už potřebovat nebude.
Ledaže by Němci byli byznysově impotentní, čemuž ale věří málokdo. Naopak díky svému technologickému náskoku, který při budování OZE v Německu získají, budou schopni vyrábět elektřinu levněji než ostatní. Pokud teď vsadíme na bloky pro baseload (základní výkon), budeme je pak všichni splácet stejně, jako dnes splácíme neuvážený rozvoj hloupých projektů ve fotovoltaice.
Týdenní diagram výroby elektřiny v Německu
Z grafů je vidět, že v Německu bude už v roce 2020 velmi malá potřeba základního výkonu, protože OZE budou v příhodných dnech pokrývat až 100 procent spotřeby elektřiny. Tento fenomén jistě zásadně ovlivní týdenní diagram výroby v České republice. Jaderná elektrárna, která neumí efektivně měnit výkon, proto bude z tohoto pohledu velmi nevýhodným a prakticky nevyužitelným zdrojem elektřiny.
