Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) v rozhovoru mimo jiné říká: „Zemědělská i lesní půda měly dřív mnohem lepší schopnost držet vodu, hlavně kvůli erozi ji ale postupně ztrácely. Dneska je jejich zadržovací kapacita asi na 50 procentech. Kdyby česká zemědělská půda, které máme asi 3,5 milionu hektarů, byla schopná držet vodu dobře, udržela by jí asi devět miliard kubíků. Ale udrží jí sotva pět. Ten obrovský rozdíl je několikanásobek objemu vody, který udrží vltavská kaskáda. Na tom je vidět, kde je největší rezerva v retenci vody – je v krajině.“
LIDOVÉ NOVINY: Půda je přirozený rezervoár na zadržování vody v krajině. Jakou roli v tom mohou hrát národní parky v podobě, jak je vytvořila příroda?
BRABEC: Je to složitější. Vezměme si Šumavu, na ní je to krásně vidět. Je to kraj rašelinišť a mokřadů, to jsou obrovské přírodní houby, které nasávají miliony kubíků vody a pak je postupně vypouštějí do řek. Největší zvěrstva se na Šumavě nestala v souvislosti s orkánem Kyrill nebo kůrovcem.
V posledních letech se začalo ukazovat, že Šumava dramaticky vysychá. Někteří to spojovali s tím, že po kůrovcové kalamitě ubyly stromy, je kolem toho velká odborná debata. Řada expertů ale potvrzuje, že je to nesmysl. |
Z hlediska zadržování vody byla a dosud je Šumava nejvíc ohrožena tím, že se tam v minulých desítkách let dělalo na pěti tisících hektarech národního parku cílené odvodňování. Dělaly se odvodňovací strouhy, někdy doslova příkopy, až dva metry hluboké. V posledních letech se začalo ukazovat, že Šumava dramaticky vysychá. Někteří to spojovali s tím, že po kůrovcové kalamitě ubyly stromy, je kolem toho velká odborná debata. Řada expertů ale potvrzuje, že je to nesmysl.
LIDOVÉ NOVINY: V čem to tedy je?
BRABEC: Existují dlouhodobé výzkumy vodnatosti toků na Šumavě, už dvacet, třicet, čtyřicet let, a ukazuje se, že Šumava v souvislosti s klimatickou změnou vysychá všude stejně, podobně jako Česká republika. Tedy bez ohledu na to, jestli tam byla, nebo nebyla kůrovcová kalamita. Hlavně v posledních letech bylo i na horách mnohem méně sněhu, který pak při tání doplňuje podzemní vody. A když už nějaký sníh byl, velmi rychle na jaře roztál a voda odtekla řekami, aniž by nasytila tu úžasnou přírodní houbu, kterou máme na Šumavě v rašeliništích.
Navíc, zemědělská i lesní půda měly dřív mnohem lepší schopnost držet vodu, hlavně kvůli erozi ji ale postupně ztrácely. Dneska je jejich zadržovací kapacita asi na 50 procentech. Kdyby česká zemědělská půda, které máme asi 3,5 milionu hektarů, byla schopná držet vodu dobře, udržela by jí asi devět miliard kubíků. Ale udrží jí sotva pět. Ten obrovský rozdíl je několikanásobek objemu vody, který udrží vltavská kaskáda. Na tom je vidět, kde je největší rezerva v retenci vody – je v krajině.
LIDOVÉ NOVINY: Jak se dá těm „houbám“ pomoci, aby vodu lépe držely?
Příroda si dovede pomoci a je jasné, že když nedojde na dramatické umělé zásahy, schopnost krajiny držet vodu, v národních parcích i jinde, je daleko vyšší |
BRABEC: Z pohledu parků, a držme se Šumavy, realizujeme cílené projekty, aby se většina odvodňovacích příkopů uzavřela. Už se ukázalo během sucha v roce 2014, že tam, kde se meliorace uzavřely – zatím asi na pěti nebo šesti stech hektarech z pěti tisíc –, byla hladina vody daleko výše.
Příroda si dovede pomoci a je jasné, že když nedojde na dramatické umělé zásahy, schopnost krajiny držet vodu, v národních parcích i jinde, je daleko vyšší. Je třeba si uvědomit něco, co jsme se učili jako děti. V České republice, Československu, dokonce už od Rakouska-Uherska se cíleně odváděla voda z krajiny. Byli jsme hodně vodnatá země se spoustou rybníků. Ale pak tu byl dlouhou dobu zájem rozšiřovat plochu zemědělské půdy a mokřady se zmenšovaly.
LIDOVÉ NOVINY: O kolik?
BRABEC: Za posledních 80 let o milion hektarů. Milion hektarů půdy se cíleně vysušil, a to musí být někde vidět. Voda se brala jako něco samozřejmého, jako něco, čeho je dost, až příliš, čeho se potřebujeme zbavit, aby se dalo nasít obilí nebo zasadit brambory. Brali jsme to tak, že se to nikdy nezmění.
Jsme střecha Evropy a žádnou jinou vodu, než která sem naprší či nasněží, nám nikdo nepošle. To, co se dřív zdálo snadné, už takové není. |
Jsme střecha Evropy a žádnou jinou vodu, než která sem naprší či nasněží, nám nikdo nepošle. To, co se dřív zdálo snadné, už takové není. Odborníci už před mnoha lety upozorňovali, že povodně a sucho jsou jen dvě strany jedné mince. Varovali, že se Česká republika nemá připravovat pouze na boj proti povodním, ale i proti suchu. A to se nedělalo, začali jsme s tím až v roce 2014, doháníme mnohaletou ztrátu.
LIDOVÉ NOVINY: Co se dá udělat?
BRABEC: Bohatým přímořským státům zbývá odsolování. Je to cesta, i když zatím ještě drahá. Třeba Izrael má díky odsolování, ale také špičkovým technologiím ve vodohospodářství dokonce přebytek vody, ale je tu řada států bez přístupu k moři, kde jsou a budou dopady obrovské. Proti tomu je dnešní takzvaná migrační krize jenom malinkou špičkou ledovce, pak se mohou hnout stovky milionů lidí za vodou, protože nebudou mít žádnou.
V posledních letech každý rok, ať se děje, co se děje, ať je horko, nebo zima, sucho, nebo mokro, cena vody roste. Za posledních 25 let vzrostla cena vody někde téměř stonásobně. |
Bude to největší spouštěč válek, konfliktů a stěhování národů. To není vědecko-fantastický scénář, taková je dnes realita. I kvůli tomu, jak je položená Česká republika, na nás tyto problémy přišly rychleji než na jiné státy. Pramení tu velké řeky, ale žádná nepřitéká, musíme se proto chystat jinak než země s obrovskými, relativně vodnatými řekami.
LIDOVÉ NOVINY: Přišel jste s návrhem snížit DPH na vodné a stočné z patnácti na deset procent. V čem to pomůže?
BRABEC: Snížení DPH má jediný cíl, a to aby se konečně stoplo zvyšování ceny vody. Dnes je voda v první snížené sazbě DPH, ale historicky byla i v pětiprocentní sazbě. Nejradši bych byl, aby sazba DPH byla u vody nulová, ale to se nepodaří kvůli předpisům Evropské unie prosadit. Díky nižší sazbě se ale lidem buď sníží cena pitné vody, nebo ty peníze půjdou na obnovu infrastruktury a cena zůstane stejná. Díky cenové regulaci, zajišťované ministerstvem financí, bude možné docílit, aby ze snížení daně profitovali občané a neztratilo se někde po cestě.
V ČR je absurdní situace, kdy vzácnější a kvalitnější podzemní voda je mnohem levnější než voda povrchová |
V posledních letech každý rok, ať se děje, co se děje, ať je horko, nebo zima, sucho, nebo mokro, cena vody roste. Za posledních 25 let vzrostla cena vody někde téměř stonásobně. Dostali jsme se na velmi nízkou spotřebu vody, a to i v rámci EU. Podle doporučení Světové zdravotnické organizace se pohybujeme na úrovni hygienického minima, kolem 85 litrů na občana za den. Když budete šetřit elektrickou energií nebo plynem, zaplatíte méně, máte motivaci. Jinak je to s vodou. U vody máte ale monopolního dodavatele, od kterého nemůžete odejít, nemůžete si vybrat.
LIDOVÉ NOVINY: Původní úvaha byla zvýšit poplatek za čerpání podzemní vody.
BRABEC: V ČR je absurdní situace, kdy vzácnější a kvalitnější podzemní voda je mnohem levnější než voda povrchová. Snažili jsme se ceny srovnat v rámci novely vodního zákona, ale původně odborná shoda byla nakonec kolegy ze sociální demokracie nahrazena politickými důvody, takže není žádná změna navrhována.
Ale tuto zkušenost jsem využil k tomu, abych loni vyzval všechny k národní debatě o vodě. A také ke konkrétním krokům. Prvním z nich je nový cenový výměr ministerstva financí na letošní rok. V minulosti bylo totiž vylobbováno, aby si provozovatel vodohospodářského majetku mohl dát do nákladů odpisy z majetku, který nevlastní a do něhož ani neinvestuje. A to je postavené na hlavu.
Máme 6200 vlastníků vodohospodářské infrastruktury a 2500 provozovatelů, a ta situace je naprosto nepřehledná. Takže ministerstvo financí je na jednu stranu ochotno snížit daň, ale zároveň chceme pořádně posvítit baterkou na cenovou i věcnou regulaci. |
Takže do 30. září letošního roku se musí projít tisíce smluv na provoz vodohospodářské infrastruktury na každém zastupitelstvu každé obce, kde se otevře cenový vzorec a řekne se, jaké náklady do ceny vodného a stočného spadají, a jestli je na jejich cenotvorbě pořád shoda. Mnohdy to bude jednoduché tam, kde je obec vlastník i provozovatel. Ale v devadesátých letech se tu rozprodaly majetky vodohospodářských společností, což považuju za naprosté zvěrstvo.
Teď tu máme 6200 vlastníků vodohospodářské infrastruktury a 2500 provozovatelů, a ta situace je naprosto nepřehledná. Takže ministerstvo financí je na jednu stranu ochotno snížit daň, ale zároveň chceme pořádně posvítit baterkou na cenovou i věcnou regulaci.
LIDOVÉ NOVINY: Provozní smlouvy jsou jedna věc, ale potíž je i s fondem obnovy, který některé obce nevytvářejí dost velký. Budou jim chybět peníze na investice do sítě.
BRABEC: Tato záležitost spadá pod ministerstvo zemědělství, ale podle našich informací je mnoho obcí, které se chovají příkladně a do svého vodohospodářského majetku pravidelně investují. Jenom z evropských fondů šlo na tyto projekty 45 miliard za posledních osm let. K tomu dalších 32 miliard na kofinancování ze Státního fondu životního prostředí. Všechno šlo do infrastruktury – na vodovody, čistírny, kanalizace.
Mnoho obcí se chová příkladně a do svého vodohospodářského majetku pravidelně investují. Jenom z evropských fondů šlo na tyto projekty 45 miliard za posledních osm let. K tomu dalších 32 miliard na kofinancování ze Státního fondu životního prostředí. |
Navíc tyhle peníze šly jen provozovatelům a vlastníkům, kde bylo se smlouvou všechno uvedeno do pořádku, kde byla transparentně uzavřena smlouva, kde existuje plán obnovy infrastruktury, kde cena za pitnou vodu zůstala sociálně únosná atp. I proto víme, že také existuje mnoho obcí, kde nejsou finanční plány obnovy dostatečné, a nejsem si jist, zda jsou řádně, nejen formálně kontrolovány.
Tam pak může třeba starosta usoudit, že není politicky výhodné zvyšovat cenu vody, nebude zároveň ani schopen investovat do infrastruktury, a za deset let po něm někdo zdědí úplně zanedbaný majetek s velkým vnitřním dluhem. Ten se celorepublikově dnes odhaduje na mnoho desítek miliard korun a každý rok se o další miliardy zvyšuje.
LIDOVÉ NOVINY: Jsou tedy třeba velké investice.
BRABEC: Ano, obrovské. A proto stát musí v oblasti vody posílit svou roli. Jako chceme energetickou bezpečnost, musíme chtít to samé i u vody. Chtěl bych mimo jiné prosadit vznik jednoho regulátora v oblasti vody, dnešní stav je nevyhovující. Čím dál větší hrozbou bude sucho, které bude vyžadovat ohromné investice do nových zdrojů vody i do propojení vodárenských soustav mezi celými regiony. Protože v jednom regionu třeba voda nebude.
Stát musí v oblasti vody posílit svou roli. Jako chceme energetickou bezpečnost, musíme chtít to samé i u vody. voda se musí stát jedním z nejvyšších veřejných zájmů a podle toho se musí stát i obce chovat. |
Proto bude vedle obnovy infrastruktury nutné postavit mnoho desítek kilometrů chybějících nebo úplně nových spojení. A stát to musí pohlídat. Už dneska dostáváme stovky e-mailů, kde si lidé stěžují, že se o problému mluví, ale nedělá se nic. A ať vodu znárodníme třeba jako v Izraeli. Ale to v právním státě možné není. Ale je určitě možné daleko více kontrolovat, jak jsou současné smlouvy plněny a jak se rozdělují zisky, jak a kolik se investuje zpět do zanedbaného majetku.
Jsem přesvědčen, že roztříštění vodohospodářského majetku mezi tisíce vlastníků a provozovatelů v devadesátých letech byla obrovská strategická chyba, se kterou se budeme vyrovnávat ještě mnoho let. Řada měst se teď snaží prodanou infrastrukturu zase vykoupit zpátky, například Plzeň nebo Praha. Prostě voda se musí stát jedním z nejvyšších veřejných zájmů a podle toho se musí stát i obce chovat.
LIDOVÉ NOVINY: Chcete to deklarovat zákonem?
BRABEC: Třeba i tak. Líbí se mi izraelská cesta, i když u nich je voda otázkou dokonce národní bezpečnosti. Ale mají například speciální úřad pro vodu, který má velké kompetence a rozhoduje. Je mi také jasné, že se směrem ke mně strhne kritika, zejména z opozičních stran, které by chtěly všechno liberalizovat s tím, že si neviditelná ruka trhu pomůže. Už si pomohla, ale český občan zaplakal.
Základem našeho řešení bude transparentní regulace, věcná i cenová, ideálně na jednom místě |
Mimochodem, řada čelných politiků ODS v této vysoké hře o vodu hrála v devadesátých letech významnou roli. Základem našeho řešení bude transparentní regulace, věcná i cenová, ideálně na jednom místě a postupné kroky k převodu kompetencí týkajících se vody pod obce, kraje nebo stát. Protože kdo má odpovědnost vůči občanům, musí mít i pravomoci.
