Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Cestování

Pro cestu do Chorvatska je teď ideální doba. Pusté jsou dálnice i pláže, akorát pohraničník překvapil

Městečko Betina na chorvatském ostrově Murter. foto: David Vagaday, Lidovky.cz

Reportáž
Šibeník (Chorvatsko) - Kdy jindy jet do oblíbené dovolenkové destinace, než v době končící pandemie, při níž cestování není moc v kurzu. Redaktor serveru Lidovky.cz se proto s rodinou sbalil a vyrazil autem do Chorvatska. A situace u Jadranu je skutečně unikátní. Turistů je tam málo, pláže zejí prázdnotou a po dálnicích nejezdí žádné obytné vozy či autobusy. V reportáži se také dozvíte, jak vypadají kontroly na hranicích, kde se vyplatí tankovat a jaké jsou v Chorvatsku ceny.
  5:00

V rozlehlém kempu na ostrově Murter je v půlce června, kdy se obvykle už rychle rozbíhá sezona, jen pár domácích Chorvatů, nějací Slovinci a Němci. Čeština není nikde slyšet, na silnicích jsme zahlédli jen pár českých aut. Ze zdatných cestovatelských národů úplně chybějí například Holanďané či Dánové.

„Zatím je to katastrofa, hosté nejsou. Na hlavní sezonu už nějaké rezervace mám, ale musel jsem zlevnit,“ říká majitel dvou mobilheimů na Murteru. Je to Chorvat ze Záhřebu, který částečně žije v Irsku a pro turisty používá „umělecké“ jméno Matt. Neopomene zdůraznit, že s covidem nemělo Chorvatsko zásadnější problém.

Fronta před chorvatskou hranicí na přechodu ze Slovinskem.
Pokladna s plexisklem na chorvatském supermarketu.

Kromě dálnic a pláží bylo volno i v jindy vytíženém národním parku Krka, který do půli června nabízel vstupenky za speciální koronavirovou cenu, tedy za čtvrtinu.

Roušky se v zemi prakticky nenosí. Pandemii připomínají jen plexiskla u pokladen supermarketů, nápisy na obchodech a hospodách, které vyzývají k dodržování rozestupů 1,5 metru, a dávkovače s dezinfekcí u restauračních zahrádek či v obchodech. Nikdo je ale nepoužívá.

Pohoštění na účet podniku

Lidé ve službách byli obecně dost otevření a komunikativní. Možná proto, že mají na zákazníky více času. „Turisté nejsou žádní, jestli sezonu aspoň částečně zachráníme, se ukáže na začátku července. Musíme být ale opatrní, nevíme, kdo přijede ze Španělska nebo z Itálie,“ říká s odkazem na státy těžce postižené koronavirem Darko, majitel obchůdku s plážovými potřebami v městečku Jezera na Murteru. I on mluvil o dobré „virové“ situaci v Chorvatsku a zajímal se o to, jak to vypadá na hranicích a v Česku. Na to se ostatně ptal i Matt.

Co se nedozvíte ze semaforové mapy Evropy. A jak často budou barvy ‚přeblikávat‘

Kvůli absenci turistů je všude spousta zavřených restaurací – a ty otevřené často zejí prázdnotou. V jedné z pizzerií, kam jsme opakovaně zavítali, nás podarovali velkými panáky rakije a zmrzlinou pro děti. Servírka, jež se při obsluhování dopustila banální chyby, pak ještě přihodila na účet podniku pivo a dort, který jim zbyl po narozeninové oslavě. Mimochodem – šlo o vynikající kremeš.

Pizza za padesát, dražší mléčné výroby

Ceny v restauracích jsou o trochu vyšší než v Česku, peněženku však nezruinují. Půllitr piva stojí 20 kun (v přepočtu 73 korun), ale pořídíte jej i za 17. Litrová lahev minerálky vyjde obvykle na 25 kun (přes 90 korun). Za kávu si obsluha řekne zhruba to samé co u nás, kapučíno stojí kolem padesátikoruny. Pizza vyjde na zhruba 50 kun, tedy 180 korun. Cena hlavního jídla s přílohou začíná na 70 kunách (255 korun), přibližně to samé stojí těstoviny a rizoto s plody moře či salát z chobotnice.

Trasa k Jaderskému moři - infografika.

Cena kopečku zmrzliny se pohybuje od osmi do deseti kun (v přepočtu 32 korun), což vzhledem k velikosti porce není přemrštěné. Bílý velký chleba pekárny prodávají v přepočtu za zhruba 30 korun, sladké pečivo je zhruba za 20 korun. Zelenina stojí podobně jako v Česku nebo i méně, naopak dražší než u nás jsou mléčné výrobky, uzeniny či balená voda.

Žádné velké přípravy

Na cestu – jeli jsme vlastním vozem – jsme se kromě rezervace ubytování a dolití směsi do ostřikovačů nijak zvlášť nepřipravovali. Často se doporučuje vyplnit dopředu chorvatský online formulář pro urychlení vstupu do země, neudělali jsme to – a vůbec to nevadilo. Naše děti už také mají starší doklady, takže na fotkách v nich by je skoro nepoznali už ani rodiče, ale u žádného bdělého pohraničníka to nebyl problém.

Na kolik vyjde jízda po evropských dálnicích a kde se vyplatí tankovat? Podívejte se na přehled

Pro jízdu z Prahy na Jadran jsme zvolili trasu přes Vídeň. Její výhodou je, že na ní v Rakousku odpadá placení mýtného za tunely (nejede se jimi), oproti variantě přes Dolní Dvořiště a Linec, kudy jsme se z Chorvatska vraceli, je však časově i kilometrově delší. Cesta tam i zpět nám každá trvala zhruba 12 hodin, při návratu jsme však dělali delší přestávky a navíc jsme se u Lince zdrželi ve větších zácpách než ve Vídni. Za tunely mezi Štýrským Hradcem a Lincem jsme platili dohromady 15 eur.

Nejdráž se tankuje v Chorvatsku

Na cestu k moři jsme vyrazili v úterý 9. června brzy ráno, přes Brno a Břeclav jsme zamířili k hraničnímu přechodu Poštorná/Reinthal. Tankovali jsme u Benziny před hranicí. Benzin byl za 26,90 Kč a 10denní rakouská známka v hodnotě 9,40 eur tam stála 280 korun.

Městečko Tisno na chorvatském ostrově Murter.

Turisté v ulicích Šibeniku.

Co se týče pohonných hmot, vyplatí se tankovat v Česku poblíž hranic, pak i v Rakousku a ve Slovinsku. V obou zemích stojí benzin pár centů přes euro, tedy zhruba 27 korun, nafta je o něco levnější. Konkrétně ve Slovinsku jsme na dálnici platili za benzin 1,039 eura, cestou zpět ještě o trochu méně. V Chorvatsku jsou paliva nejdražší, na dálnici stojí benzin přes devět kun (okolo 32 korun) a nafta o něco méně. 

Před cestou na dovolenou natankujte v Česku, ceny jsou tady nejnižší široko daleko. Výhodnější je jen Polsko

Česko-rakouské hranice jsou vzorově prostupné, nikdo tam není. Silnice kolem osmé hodiny ranní byly na rakouské straně pusté, kolem nás se jen točily větrníky. Za Groskrutem jsme najeli na dálnici A5. Ta nejdřív také zcela zela prázdnotou, před Vídní provoz samozřejmě zesílil. V rakouské metropoli jsme se kvůli opravě na dálnici A23 zdrželi v kolonách 20 minut.

Rakouskem jsme projeli bez zastavení; provoz byl průměrný, s blížící se hranicí se dálnice vyprazdňovala. Rakousko-slovinské hranice jsme překročili na přechodu Spielfeld/Šentilj. Rakušané znovu nikoho nekontrolovali, u Slovinců stál pohraničník v roušce a každé auto včetně nás odmávl.

Známka hned za přechodem

Slovinskou známku jsme koupili na první čerpací stanici Petrol hned za hranicemi. Týdenní známka stojí 15 eur, pro delší pobyt je nutné koupit měsíční za 30 eur. S pořízením slovinské známky nebyl problém ani cestou zpět. Hned po překročení chorvatsko-slovinského přechodu Gruškovje/Macejl je na slovinské straně prodejna vinět, v níž aktivně nabízeli i rakouské známky.

Ale zpátky k jízdě do Chorvatska. U pokladen na slovinské pumpě Petrol měli podobně jako u nás instalované ochranné plexisklo, roušky obsluha nenosila a většina zákazníků také ne. Jde o rušnou pohraniční pumpu, za toalety se platí 50 centů a káva není nic extra. Větší přestávku jsme proto udělali až o 40 kilometrů dál u OMV. Toalety tam byly zdarma, výborné latte stálo dvě eura a pro odpočinek tam mají velké parkoviště.

Fronta na hranici

Při výjezdu ze Slovinska pohraničník formálně vzal do rukou naše pasy a občanské průkazy, pořádně se na ně ani nepodíval a ihned nám je podal zpátky.

Před chorvatskou hranicí jsme narazili na zhruba 50 metrů dlouhou frontu, čekali jsme asi dvacet minut. Policista v jedné z budek na přechodu pečlivě naskenoval každý doklad, což chvíli trvalo, poté se zeptal na cíl naší cesty. Obecná odpověď „Murter“ mu úplně stačila. Následovala otázka na telefon. Nejdřív jsem si myslel, že chce číslo na naše ubytování, podal jsem mu proto rezervační dokument vytištěný z Bookingu, ten ho však nezajímal. Nakonec se ukázalo, že chtěl nadiktovat můj telefon – když se tak stalo, mohli jsme jet dál.

Provoz na dálnici v Chorvatsku byl zprvu průměrný, mýtné za první úsek k Záhřebu stál 48 kun (173 korun), za druhou část od Záhřebu k exitu na Murter jsme platili 143 kun (522 korun). Dohromady jsme po dálnici ujeli 370 kilometrů.

Automobil Zastava, nehynoucí jugoslávská legenda v Šibeniku.

Na mýtných stanicích jsou šikovné samoobslužné bezhotovostní terminály označené zelenými cedulemi s nápisem NO CASH/BANK CARD/SMART CARD. Jsou opravdu rychlé a vždy byl některý volný. Do jednoho otvoru tam řidič vloží kartičku, již si vzal na bráně na začátku úseku, a do druhého pak platební kartu. Je to otázka pár sekund.

Prázdná dálnice

Provoz za Záhřebem s blížícím se mořským pobřežím postupně slábl, až byla hlavní chorvatská dopravní tepna A1 v podstatě prázdná. Kamionů bylo minimum a nejezdily prakticky žádné obytné vozy či karavany, nepotkali jsme ani autobus. Ostatně tato typicky dovolenková vozidla chyběla i v Rakousku a Slovinsku.

V Chorvatsku je na dálnici maximální rychlost 130 kilometrů za hodinu, na hodně místech ale byla často z nejasných důvodů snížená na stovku. Místní si ale z toho moc nedělají, takže člověk se jim tak nějak přizpůsobí.

Zpáteční cesta do Česka proběhla minulou středu vyjma kolon v Linci bez problémů. Na hranicích jsme se nikde nezdrželi, kontroly byly značně formální a tedy i rychlé. Jen nás v opačném směru překvapila kolona aut před přechodem na výjezdu ze Slovinska do Chorvatska. Zdržení dle odhadu činilo nejméně půl hodiny.

Autor: