OLYMPIJSKÉ HRY V PEKINGU
PEKING Sportovní klání, které servíroval natěšeným čínským divákům olympijský program, bylo podáváno s ryze „západní“ oblohou. „To není olympijské utkání, jaké jsem čekala,“ přiznala překvapená Sie Čung-ťün. Dvaatřicetiletá žena vzala svou malou dceru na plážový volejbal. A stejně jako ostatní Číňané v hledišti se nestačila divit.
Mezi výměnami se nad hebkým pískem nesly kytarové rify anglických a amerických rockových legend, vedle sítě poskakovaly roztleskávačky v bikinách a americký moderátor povzbuzoval publikum k hlasitému jásotu nebo k vytváření mexických vln.
A z převážné většiny čínské publikum nadšeně spolupracovalo. „Pro sportovce se takové úbory hodí,“ mínila šestadvacetiletá Liou Žung, zatímco list China Daily citoval bývalého státního zaměstnance, pětašedesátiletého Ma Te-šana z provincie Hebei. „Tohle je pro nás úplně nové. Ale všem se to, zdá se, líbí,“ podivoval se pan Ma.
Nic podobného Číňané na vlastní oči nikdy před tím neviděli. Vždyť pro většinu pamětníků Maovy kulturní revoluce je pobíhání v plavkách na veřejnosti dodnes projev neslušnosti a pornografie. Bikiny se v Číně začaly oficiálně prodávat teprve v roce 1995.
Show v západním střihu se ale projevila prakticky na všech olympijských areálech včetně softbalu nebo badmintonu. Zatímco na bikrosu duněla píseň Thunderbird, na atletice panovali Pearl Jam, ve vodním pólu podbarvovala zápas hudba z filmu Čelisti, na basketbale se o přestávkách starali o zábavu míčoví kouzelníci a tanečnice. Za tím vším masírovali miliardu konzumentů olympijští sponzoři, spodní proud, který rozemílá čínské zvyky.
V nejlidnatější zemi na světě takový způsob sportovní zábavy zapůsobil. Zatímco totiž starší generace obdivovala vzpěrače, gymnasty a střelce, tak mladé Číňany už tito zlatí šampioni nebaví, podobně jako jejich stejně staré protějšky na Západě.
Generace dvacetiletých vyrůstá hlavně ve městech v úplně jiné Číně než jejich rodiče. Díky politice jednoho dítěte zavedené v roce 1979 byli a jsou tito jedináčci opečováváni. Jsou sobečtí, nevšímaví, materialističtí a jen se baví, kritizují je starší Číňané. „Náctiletí“ navíc žijí v relativním dostatku a milují značkové oblečení, které je v Číně k mání za hubičku, mají mobily, digitální fotoaparáty a rádi se chodí bavit, vyhlášené ulice plné barů jsou plné každou noc až do rána.
A už neobdivují stolní tenis, ze kterého velký předseda Mao Ce-tung učinil národní sport a v němž Číňané válcují svět. „Má generace je poslední, kterou pingpong baví,“ přiznal třicetiletý Kuo Wej novinářům při sledování olympijských bojů ve stolním tenise.
Mladí Číňané mají totiž daleko raději basketbalové hvězdy, nejvíce samozřejmě svého Jao Minga, ale větší popularitě než většina čínských zlatých olympioniků se těší také třeba Kobe Bryant. Obdivovaný je také překážkář Liou Siang, jehož zranění Čína obrečela. Dokázal totiž uspět v individuálním „západním“ sportu, jak Číňané vnímají atletiku.
Čínský režim bral olympijské hry jako demonstraci faktu, že se z říše středu stala světová velmoc. Proto napumpoval peníze do nádherných stadionů, špičkově vybavených „pěstíren“ olympijských šampionů. Jenže zatímco Čína vyhrála nejvíc zlatých medailí, hrdiny her i pro mladé Číňany se stali americký hyperaktivní mládenec Michael Phelps a jamajský bohém Usain Bolt, který svými tanečky uhranul obecenstvo.
Co se po hrách nejspíš změní? Zase o něco sebevědomější mladí Číňané budou ve svém životě daleko důsledněji napodobovat tenisty, plážové volejbalisty, basketbalisty a atlety, jejichž individualistický přístup je naprosto odlišný od ideologie vládnoucího režimu.
***
Čína znásilnila pět olympijských kruhů, soptili kritici pekingské olympiády. Jenže dveřmi, které totalitní režim otevřel světu, toho do nejlidnatější země vklouzlo víc, než by vládnoucí moc chtěla.
Symboly Západu v olympijské Číně
Cheerleaders (roztleskávačky) Dívky s třásněmi na rukou navozují náladu mezi diváky už nejen pouze na amerických stadionech. Čína se pustila před olympiádou za dohledu amerických instruktorek do výchovy vlastních cheerleaders, které byly během her vidět nejen při basketbalu, fotbalu, či plážovém volejbalu, ale třeba i badmintonu.
Restaurace McDonald´s Světoznámý řetězec otevřel první pobočku na čínské půdě v roce 1990, tedy o dva roky dřív než v Praze. Během prvních deseti let působení na čínském trhu se rozrostl o dalších 256 restaurací v 17 provinciích. A expanze se nezastavila. Dnes najdete v Číně přes 800 podniků, na nichž svítí charakteristický znak se žlutými obloučky. Vedoucí postavení na čínském trhu si v oblasti rychlého občerstvení ale udržuje KFC.
Coca-Cola Podle výroční zprávy za minulý rok spotřebuje Čína společně Mexikem, Brazílií a Japonskem 43 procent z veškeré produkce největšího světového producenta nealkoholických nápojů. Právě v těchto teritoriích se snaží kompenzovat pokles poptávky v USA. Své produkty začala Coca Cola distribuovat na miliardovém trhu už v roce 1979. Její hlavní reklamní tváří v reklamní kampani před začátkem her se stal čínský basketbalista Jao Ming.
O autorovi| Martin Prachař, Zpravodaj LN v Číně
