MOKHOTLONG/PRAHA Co asi tak mohou chtít Číňané v Lesothu, malém státečku obklopeném ze všech stran Jižní Afrikou, ptá se ve svém aktuálním vydání časopis The Economist. A popisuje, jak to dnes vypadá v hlavním městě Mokhotlongu, kam v 50. letech nevedla pořádná cesta, natož silnice.
Dnes tu najdete benzinovou pumpu - vlastněnou Číňany, hned vedle supermarket Chuej Chua, pak železářství Chua Tchaj a další obchodní dům Li Laj. Zkrátka Číňané všude, kam se podíváte.
A Číňané si prý Lesotho pochvalují. „Je to tu mnohem lepší než v Číně. Už tu zůstanu,“ nechal se slyšet dvaadvacetiletý Čchen Ťü-o-feng, kterému v Mokhotlongu patří dva obchody.
V Lesothu ale nejde jen o obchody, Číňané tady před pár týdny začali jako dar budovat novou budovu parlamentu - což zní jako paradox vzhledem k tomu, že sami parlamentní demokracii nevyznávají, ale s politikou to nemá nic společného. „Zajímá je jen obchodní stránka věci,“ poznamenal k tomu nejmenovaný člen lesothského parlamentu, „i kdyby tam (v Číně) vládla vojenská junta, budou stavět, co se jim právě bude hodit.“ Nenápadný milion Číňanům se v souvislosti s jejich dravou „kolonizací“ zdrojů nerostných surovin v Africe velmi často vyčítá, že si vůbec nelámou hlavu, s kým vlastně uzavírají obchody, jestli a jak se v daných zemích neporušují lidská práva apod.
Lesotho jako by mělo dokázat, že čínská vláda nejde „jen po surovinách“, že pomáhá i zemím, které pomoc potřebují, a přitom jí nemají co nabídnout (čínská taktika v Africe spočívá v tom, že vládám zemí, ve kterých chtějí těžit, slibují, že pomůžou s výstavbou silnic, škol apod.). Dvoumilionový státeček nemá na rozdíl od jiných afrických zemí co vyvážet a tamní textilní minivýrobu už ovládá Tchaj-wan.
Nikdo dnes neví, kolik Číňanů už v Africe je a kde všude, poznamenává The Economist, odhady ale mluví až o milionu lidí. Řada z nich jsou obchodníci jako Čchen Ťü-o-feng z Mokhotlongu, kterým je sice geopolitika ukradená, ale kteří můžou mít ve finále jakožto početná komunita mnohem větší vliv než státem ovládané čínské korporace nebo politici.
„Zajímá je jen obchodní stránka věci. Politika jde stranou. I kdyby v Číně vládla vojenská junta, stejně by stavěli, co se jim právě hodí.“
