Regály sámošek se prohýbají a značná část naší populace praská ve švech. Zároveň přibývá volného času, což - přes sílící biotrendy - povede pravděpodobně k vzrůstu poptávky po dalším a dalším jídle. Vždyť co také s tou spoustou volna dělat jiného, než ho projíst?
Bude proto třeba zajistit zvýšené výkupy masa všeho druhu, vč. kravího či prasího. Budou však stávající pastevní a honitební kapacity a krmnosměsné produkce vůbec s to takové zvýšení pokrýt? Tahle otázka vyvolává vrásky na čele nejednoho z nás.
Odpovědí by se mohla stát zpráva, že zatímco např. skot „zhodnotí“ pouze 10 % krmiva, brouci až neuvěřitelných 40 %. Rozumím-li tomu dobře (což není nevyloučeno), sežvýká-li kráva 1 kg sena, raduje se sedlák z váhového nábytku pouhých 100 gramů, zatímco chovatel brouků se dá rovnou do tance, protože má -po stejném množství krmiva - svého cvrčka vypasenějšího o 400 gramů! A to je mi už, panečku, jateční cvrček.
Jistě, jsou to jenom teoretická čísla. Navíc namítnete, že brouček je malý a nezasytí. Po půl kile škvorů by už ale každý musel být napucnutý, až by mu lezla tykadla z důlků. Asijské kuchyně na tohle přišly už dávno. Ale to už je, koneckonců, výzva pro genové inženýry, aby dali hlavy i geny dohromady. Chrobák jako prase či beruška jako kráva - jistě, zní to jako hudba budoucnosti, ale kdo z nás by si byl uměl před pár lety představit, že naklonovaná ovečka Dolly předčí v popularitě i Dolly Buster? (Mimochodem, i v Bustřině případě došlo k „vědeckému“, byť lokálnímu, zvětšování.) Ano, možná už zanedlouho nebudou děti rozumět tomu, proč na Ladových obrázcích visí při zabijačce na háku vepř, a ne rus. Naopak o Ferdu na smetaně (v prášku) se budou ve vkusné reklamě děti doslova prát. Taťka zase miluje ploštičí paštiku. Kobylčí salám. Štěničí přední. Roháčí dubé (obdoba soté). Jepičí vývar s křupavými chrousty (a propos - vzpomínáte, jak vizionář Josef Skupa nechal už kdysi dávno Hurvínka rozebírat větu „... chroustal u splavu chrousta“?).
Jaký by však byl ekologický přínos téhle broučí invaze na naše talíře? Chovatelé vší by se mohli stát samoživiteli (což by se jistě rychle rozšířilo). Na druhou stranu: 1 mrtvá kráva = desítky nasycených, zatímco půl kila zaživa usmažených škvorů = pouhý 1 nasycený. To by asi mnohé neziskovky označily za jakousi řízenou (reprodukční) genocidu. Zřejmě by přibylo vegetariánů (přestože na trh by bylo uvedeno tofu-klíště). Bukolický bukot krav by nahradil permanentní šustot nožek a panožek. Co je lepší? Za sebe navrhuji kompromis: zachovat klasické maso, ale s broučkem navrch.
Každopádně, míček je nyní na straně ministra Gandaloviče. Pokud dá následně novému směru ve výživě zelenou i sněmovna (po vzrušující diskuzi), možná si už brzy u prostřeného stolu popřejeme „dobrouk chuť!“
O autorovi| Tomáš Hanák, herec a vesničan
