Nástroj pojmenovaný po pařížském profesorovi anatomie Josephu-Ignaci Guillotinovi nečinil rozdíly mezi pány a kmány. Jen během tzv. vlády teroru v letech 1793 až 1794 přišlo ve Francii pod gilotinou o život 16 594 lidí.
Paradoxem je, že kmotr gilotiny - profesor Guillotin - patřil k odpůrcům trestu smrti. Hlavním „duchovním otcem“ smrtícího nástroje byl lékař Antoine Louis - předseda výboru, kterému Národní shromáždění zadalo úkol vyvinout nový prostředek k provádění poprav. Plány gilotiny nakreslil důstojník Laquiante a prototyp podle nich zhotovil německý výrobce cembal Tobias Schmidt. Traduje se, že trojúhelníkový tvar čepele navrhl sám král Ludvík XVI. Ten pak odzkoušel gilotinu na vlastním krku při popravě 21. ledna roku 1793. Prvním člověkem popraveným gilotinou však byl lupič Nicolas Jacques Pelletier. Jeho poprava proběhala 25. dubna 1792.
Ve srovnání s lámáním v kole či oběšením byla smrt pod gilotinou rychlá. Exekuce probíhala hladce i ve srovnání s tradičním stínáním mečem či sekyrou, kdy kat nejednou oddělil hlavu od trupu odsouzence až druhým seknutím. Francie používala gilotinu k výkonu trestu smrti do roku 1981.
