ROTTERDAM Festival v Rotterdamu představuje režisérský typ akce, kam se sjíždějí nezávislí tvůrci a menší producenti z celého světa. Autoři v ošuntělých džínách tu uvádějí extravagantní filmy před plnými sály.
Organizátoři vychovali už druhou generaci cinefilů, která sem jezdí objevovat talenty a novátorské přístupy k audiovizuálnímu médiu. Uvádí se, že každoročně se tu vydá něco kolem čtyř set tisíc lístků.
V programu jsou školní či amatérské experimenty na video, multimediální instalace nebo programy vj-ingu, ale i kvalitní filmy mainstreamu jako Aronofského Černá labuť. Festivalová soutěž cílí na první a druhá díla nastupujících filmařů. Letošní tematické sekce přibližují jak retrospektivu hongkongských a čínských kung-fu filmů, tak i méně známé experimenty slavných režisérů. Bonbonkem je recesistický program tzv. rudých westernů, které natáčeli například v NDR s jugoslávským indiánem Gojkem Mitičem.
Festival zahajoval řecký film Zmařené mládí, vycházející ze skutečné události. Před dvěma lety zastřelil policista v Aténách šestnáctiletého kluka, čímž spustil studentské demonstrace, přerůstající místy až v nepokoje. Ve výsledném filmu rozvíjí autorská dvojice Argyrise Papadimitropoulose a Jana Vogela představu, co mohlo neštěstí předcházet. Především však sugestivně zachycují svět dnešních teenagerů, sobeckých i schopných existovat přítomným okamžikem. Aniž by kamera mentorovala, zachycuje dynamicky kluky, jak se prohánějí na skateboardu. Jezdí večer pařit, onanují z balkonu a fantazírují o tom, kdy se konečně vyspí s holkou. Proti tomu vede druhá dějová linka frustrovaného světa dospělých, jehož protagonisté se trápí, váhají, natož aby nacházeli jakékoliv štěstí.
Příběhy o dospívání na program velmi svěžího a mladickému experimentování otevřeného festivalu logicky patří, i letos se jich v Rotterdamu promítá celá řada. Asi největším talentem by mohl být Korejec Yoon Sung-hyun, který v dramatu Chmurná noc sleduje otce pátrajícího po příčinách sebevraždy nedospělého syna. Z intimního vyprávění jeho tří kamarádů vyvstává prožitek dnešní jihokorejské společnosti očima dětí. V tom celém klukovském vážném i kumpánském kecání se odráží, jak zdánlivě banální spor o holku a ješitnost může ústit v tragédii.
„Lidé v Jižní Koreji se odnaučili žít pro sebe, aby naplnili očekávání druhých, rodičů, přátel. Je to velmi agresivní a rychle se rozvíjející společnost, v níž není snadné uspět ani čelit jejímu tlaku. A ti, kdo jsou křehcí a nedovedou to snést, se obrací proti druhým,“ vysvětloval v Rotterdamu režisér. Nelehké dospívání v moderní íránské rodině načrtává i režisér Madžíd Barzegár, který ukazuje zemi Ahmadínežádova režimu ve filmu Deštivé sezony trochu jinak, než jsme zvyklí. Zatímco rodiče ze zámožné rodiny se rozvádějí, jejich šestnáctiletý Sina se otráveně poflakuje po okolí. Škola jej moc nebaví, z rodičů tahá peníze, naopak sám je vydírán chlapíkem na motorce, kterého považuje za drogového dealera. Když se následně zamiluje do přespolní dívky, která hledá bydlení, neví si s tím rady.
Rotterdam je u nás trochu přehlíženým festivalem, ačkoliv našim filmařům hodně pomohl. V roce 1998 tu vyhrál Petr Zelenka, v roce 2002 Bohdan Sláma. Svou mezinárodní kariéru zde v pravém smyslu slova začínal i Český mír. Letos uvádí festival vedle starého filmu Josefa Macha Synové velké medvědice coby příkladu rudého westernu, novinku Jana Švankmajera Přežít svůj život. Tvorbě jednoho z mála našich filmařů, kteří platí v zahraničí za skutečně renomované autory, věnovali v Rotterdamu i výstavu. Na nějakou další osobnost mezinárodního formátu náš český film zatím čeká.
O autorovi| MICHAL PROCHÁZKA, Autor je filmový publicista
