* LN Není cosi zvráceného na tom, že je tolik literárních časopisů/projektů existenčně přisátých ke státnímu prsu?
Jovanka Šotolová: Přijde mi zvrácenější, že je z našich peněz financována podle mě naprosto samoúčelná, hloupá a bezduchá předvolební kampaň politických stran. Miroslav Balaštík: Časopisů, které se věnují především literatuře a vycházejí častěji než dvakrát do roka, u nás není ani deset. A částka, kterou si mezi sebou rozdělují ještě s dalšími osmdesáti literárními projekty, není dohromady ani patnáct milionů. Jestli jste to myslel takto, tak to mi přijde rovněž zvrácené. Jestliže vám to přijde moc, pak už otázka nestojí kolik, ale jestli vůbec by měl stát něco dávat. Jsou tací, kteří tvrdí, že se umění nemá podporovat vůbec. Budiž. Ale to je cesta, která nás vrátí zpátky na stromy. Někdo možná cítí, že tam patří a byl by tam šťastnější.
* LN Tak to zkusme jinak. Není současný model, kdy jsou nejdůležitějším zdrojem peněz státní dotace, problematický, v posledku špatný? Protože nenutí intenzivně hledat alternativní financování, nenutí hledat donátory, nenutí hledat prostě lidi, kteří mají o časopis zájem.
Pavel Mandys: Tohle je, myslím, dost podstatná výtka vůči většině šéfredaktorů literárních časopisů, kteří jsou vesměs spíš literárními odborníky než manažery. Jenže inzerce z branže (od nakladatelů nebo dejme tomu knihkupců) v podstatě neexistuje. Z firem mimo branži je tady jen jediná, která se pustila do sponzoringu literatury. Jovanka Šotolová: My to teď zkoušíme: za zpoplatnění webu jsme si vysloužili ostrou kritiku ve stylu „co si to dovolujeme“, na sbírku reagují zejména ti, kteří sami peněz nazbyt nemají, placenou inzerci si ze solidarity objednalo pár nakladatelů... Alexander Tomský: Samozřejmě že je to smutné. Pokud jde o odborné časopisy, zabývající se literaturou z teoretického hlediska, je to naprosto pochopitelné, že jsou dotovány. Otázka je, kolik jich má být. Horší je, že se u nás neuživí normální společenský časopis, který recenzuje hodnotnou literaturu pro širokou čtenářskou obec. Nedávno mi jedna vášnivá čtenářka vrátila takový literární časopis se slovy: každá recenze byla o nějakém magorovi. Tohle byla trefa. U dnešních snobů skutečně vítězí fantasmagorie, knihy, kde je hrdina naprosto odcizený nebo rovnou šílenec v nesrozumitelném světě. Velká oblíbená literatura je především úžasný dobrodružný příběh normálního člověka v podivuhodném světě. Otravná literatura o cvokovi mezi cvoky nemůže získat mnoho čtenářů, a tak žebrá peníze na státu. Krize časopisů je zároveň krizí literatury a také snobismu našich kulturtragerů. Stačí porovnat s recenzemi ve Spectatoru, Standpointu, Times Literary Supplement, The New York Times Review of Books,… Jovanka Šotolová: Tady bych si dovolila oponovat: literární periodika reflektují a recenzují to, co vychází – vy tady kritizuje spíš ediční politiku nakladatelů. Časopisy sice mohou určitou část jejich produkce ignorovat, ale většinou se snaží obsáhnout aspoň nějaký reprezentativní vzorek. Já zase sleduji podrobně recenze, které vycházejí v různých časopisech, literárních přílohách i na internetu ve Francii, a vůbec nemám pocit, že by se tam psalo jenom o knížkách, které stojí na tradičním vyprávění příběhů. Literatura dnes, promiňte, není jen o tom, že by musela nabízet ohranou story o zhrzené či opětované lásce! Alexander Tomský: Nikoli! Já skutečně kritizuji snobskou reflexi literatury, která literaturu zabíjí, která píše pro exkluzivní sektu. Je to podobné, jako když u nás státní cenu nebo Magnesii Literu dostane dílo (třeba i hodnotné) pro několik stovek čtenářů. To se anglické Booker Prize prostě stát nemůže. Francie je toho typickým příkladem, to máte naprostou pravdu. Proto také její literatura je ve světě (až na výjimky většinou cizinců Kundera, Makine, Nemirovska) neúspěšná. Sama dobře víte, že podstatou literatury není žádná ohraná story, umění musí být (také) originální, avšak paradigma velké a zároveň populární literatury nemůže být Proust ani Kafka. Proč jsou v Anglii a Americe oceňovaná díla masově a světově oblíbená? A proč neignorovat díla, která téměř nikoho zajímat nemohou? Angličtí literární recenzenti chápou recenze jako službu čtenářům a to znamená i trhu, který je koneckonců živí. Hledají hodnotnou literaturu, kterou můžou milovat miliony, tak jako Shakespeara. Tak jako Flauberta, Stendhala, Dumase, Exupéryho, abych jmenoval Francouze z doby před krachem.
* LN Letos hrozí konec iLiteratuře, které stačí „troška“, dříve naříkaly jiné, mnohem dražší projekty. Proč je každý rok taková křeč?
Alexander Tomský: Opravdu nevím, proč dostává nečitelný Tvar velké peníze a tady se škrtá. Zřejmě české poměry: kliky. Miroslav Balaštík: Právě proto, že těch peněz je tak zvráceně málo. I když letos se aspoň z toho mála moc neubíralo, jak se to stávalo v minulých letech. Proto si myslím, že v případě iLiteratury, která nedostala ani tu malou podporu, jde prostě jen o nějaký omyl nebo nedopatření, které se napraví. Jinak bych bral skoro jako cechovní povinnost, aby se ostatní literární časopisy pokusily, podle svých možností, iLiteratuře pomoci.
* LN V čem je problém? Že v rozhodující komisi sedí „staří pardálové“, kteří vždycky dají Hostu, zatímco web je pro ně marginální doplněk?
Pavel Mandys: Spíš je problém, že na ministerstvu se rozhoduje nekoncepčně, že to je tak trochu hra na náhodu. Jovanka Šotolová: Narážíte na konkrétní situaci projektu iLiteratura.cz – ano, mám dojem, že ne každý dokáže dohlédnout, v čem je výjimečný. Podstata se nemění, pořád jde o podávání informací o literatuře. Zastánci tradičních tištěných periodik to jistě neradi slyší, ale budoucnost je naše. Neplýtváme papírem, nepotřebujeme platit tiskárnu ani distribuci. Neomezený přístup do archivů umožňuje individuální čtení, přizpůsobené konkrétním a momentálním potřebám každého čtenáře. Miroslav Balaštík: Otázka jistě nestojí: buď papír, nebo internet. K této optice, stavějící redakce proti sobě, svádí právě nedostatek podpory, ale nelze na ni přistupovat.
* LN Je smysluplné, aby dostávaly milionové dotace časopisy, které prodají jen několik stovek výtisků?
Jovanka Šotolová: Z mého pohledu určitě ne. Na druhé straně dokážu pochopit, že ministerstvo může mít prioritu si takový skanzen udržovat. Nejhorší ale je, že ministerstvo jako přerozdělovač těch už zmíněných peněz nemá žádnou strategii, žádná kritéria. Komise jmenované podle nejasného klíče spolu s úředníky rozhodují zcela svévolně. V mnoha případech jde u těch, kdo rozhodují, jasně o střet zájmů. Alexander Tomský: Rozumné to není. Miliony jsou moc. A co je moc, toho je příliš. Miroslav Balaštík: Samozřejmě že to je rozumné. Kdyby jich prodaly tisíce, tak dotace nebudou potřebovat.
* LN Neprospělo by, kdyby granty byly třeba víceleté, ale zároveň by nikdo nemohl dostat dotaci dejme tomu 4x za sebou?
Pavel Mandys: Prospět by to mohlo, kdyby se dala ta pravidla jasně najevo s předstihem, aby se žadatelé mohli novému režimu přizpůsobit. Jovanka Šotolová: V zahraničí je běžné – a obecně přijímané –, že literární časopisy nejsou už ze své podstaty výdělečné projekty, v Kanadě se třeba financují na třech úrovních od regionální až po vládní granty. Určitě je ale zvláštní, že určitá periodika u nás mají automatickou podporu, ačkoli se prodá minimum výtisků. Miroslav Balaštík: Každý časopis bojuje každoročně o přežití, nikdy není jisté, jestli vůbec nějaké peníze v rozpočtu budou. To je samozřejmě nejtíživější pro ty, které jsou profesionální, vycházejí často, mají redakce a zaměstnance. Proto také voláme už dlouho po víceletých grantech a věřím, že se to jednou podaří. Pro časopis je totiž nejdůležitější kontinuita. Z tohoto důvodu je samozřejmě nesmysl, že by mohl dostat dotaci jen čtyřikrát za sebou. A peníze odjinud? Všichni posílají žádosti o podporu na nejrůznější nadace, na kraje, snažíme se získat reklamu. Je to dokonce podmínka na ministerstvu kultury, že dotace může tvořit nejvýše 70%rozpočtu, zbytek si musíme sehnat jinde
* LN Sedmdesát procent rozpočtu, rok za rok, to už jste téměř státní časopis! Ale znovu: Proč jsou literární projekty brány jako „veřejná služba“, nikoli jako „koníček“?
Jovanka Šotolová: Většina vyspělých států určitý typ kultury podporuje, protože to považuje za smysluplné. Některé dohlížejí dál a podporují konkrétně třeba literaturu významněji. U nás se tápe. Stát to podporuje, ale nerad a málo. Jestli je vůle, aby se kultura oficiálně převedla na hobby, pak se jistě i my rádi zařadíme. Obávám se, že ale vzhledem k našim nárokům přežijeme vedle tištěných dinosaurů jako jediní. Ale proč by ti, kdo literární projekty naplňují, měli pracovat zadarmo? Literárním kritikem se nestanete tak, že přečtete knížku a napíšete o ní do čtenářského deníčku. Musíte mít nějaké vzdělání, i když jste ho třeba nezískali ve škole, musíte mít rozhled, zkušenosti. To bych vám mohla předhazovat, že prostitutka si také vydělává provozováním své záliby, psycholog, který koučuje přepracované manažery, si z mého pohledu vystačí se selským rozumem a jednou příručkou – a hned si za služby účtuje, a nikdo se tomu nediví. Pavel Mandys: Takhle argumentovat se nedá, protože prostitutka ani psycholog od státu nechtějí na svou činnost peníze.
* LN Takže když se rozhodnu být literárním kritikem, tak mi má stát platit živnost, ačkoli o ni není zájem?
Jovanka Šotolová: Jak není zájem? K nám na web přijde 1500 návštěvníků denně a načtou si 100 000 stránek měsíčně. Já si z dotace od státu – pokud ji dostanu, nevyplatím za rok ani 10 000 Kč, ale aby ta moje živnost, jak říkáte, fungovala, věnuji jí minimálně tři hodiny denně i o víkendu. Nepřipadám si vůbec jako vyžírka, ale jako blázen.
* LN Když budu na rohu rozdávat housky zdarma, taky budu mít tisíce zájemců. Každý umí rozdávat z cizích peněz.
Pavel Mandys: Vraťme se k podstatě, tedy debatě o tom, zda literatura či umění obecně je řemeslem nebo posláním, jestli má bavit nebo pomáhat pochopit svět. Když má někdo pocit, že už všechno pochopil, nebo že nic chápat nepotřebuje, pak mu stačí literatura jako čtení na pláž. Alexander Tomský: Proč podporovat zrovna literaturu? Protože je literatura základ naší civilizace a kultury. Protože je nezbytná k aktivnímu, imaginativnímu a barvitému životu. Bez fantazie a básnické zvědavosti bude s námi amen. Nemluvě o čtení jako kultivaci jazyka (bohatství výrazu) a myšlení. Jsme civilizací knihy! Jiná věc, že literární projekty mohou být nesmyslné a jakousi ezoterickou záležitostí hobbistů. To by ovšem při troše zdravého rozumu a vzdělání mělo jít posoudit. A jsme zpátky u snobismu, který nevidí, že bizarní není originální, respektive je, ale ve špatném slova smyslu.
* LN Hudební časopisy žádné státní dotace nedostávají, ale hudba – ani ta menšinová, či dokonce alternativní – nezanikla. Naopak. Proč by to v případě psaní mělo být jiné?
Pavel Mandys: Literatura samozřejmě se zánikem literárních časopisů taky nezanikne, jen bude o něco docela podstatného (živé polemiky, první pokusy začínajících autorů, ukázky z neznámých zahraničních knih) připravena.
* LN Nemá Radim „Snaživec“ Kopáč v jedné věci pravdu, tedy že mnohé projekty jsou sektářské, neotevřené a publikující uvnitř a pro jedno ideové souručenství?
Jovanka Šotolová: Ano, ale za jeho působení na ministerstvu jsou právě i tyhle sektářské, komukoli zvenku uzavřené a určené velice omezenému publiku (ne-li zastoupenému jen těmi, kdo je tvoří), projekty podporovány. Pavel Mandys: Jaké máte konkrétně na mysli? Jovanka Šotolová: Nezlobte se, nechci někoho konkrétního osočovat... Uznávám, že jsem to neměla vytahovat. Jenom si myslím, že rozdělování státních peněz, pokud už tedy existuje, musí být průhlednější a jasnější. A že by ten úřad měl mít povinnost rozhodnutí zdůvodnit.
* LN Není jednou z hlavních potíží právě toto sektářské štěpení? Kdyby býval měl každý výrazný autor Tváře a Literárek svůj vlastní klan a vlastní časopis, byla by vůbec v šedesátých letech nějaká plodná debata?
Pavel Mandys: Všeobecnou autoritu, kterou měly Literární noviny v šedesátých a zčásti i v první polovině devadesátých let, už asi žádný časopis mít nikdy nebude, ale přesto by jejich redaktoři a šéfredaktoři možná měli uvažovat o nějakém spojování do projektu, který by o takovou autoritu usiloval. Dosud byl trend spíš opačný: že se totiž časopisy dělily a větvily bez ohledu na to, zda budou životaschopné. Alexander Tomský: Grafomani sektáři často bývají. Je to pro ně výpomoc. Motivy mohou být i politické. Moje dcera vyučuje literaturu na Edmontonské univerzitě, kde profesorská sekta chápe literární výuku jako marxistický zápas proti kapitalismu.
***
Kritizuji snobskou reflexi literatury, která literaturu zabíjí, která píše pro sektáře. Jako když u nás státní cenu nebo Magnesii Literu dostane dílo pro několik stovek čtenářů. To se anglické Booker Prize stát nemůže! Alexander Tomský
Osmdesát projektů si rozdělí dohromady 15 milionů. Jsou tací, kteří tvrdí, že se umění nemá podporovat vůbec. Ale to je cesta, která nás vrátí zpátky na stromy. Někdo možná cítí, že tam patří a byl by tam šťastnější. Miroslav Balaštík
Diskutující
Miroslav Balaštík (1971) šéfredaktor měsíčníku Host
Pavel Mandys (1969) literární publicista, organizátor knižních cen Magnesia Litera
Jovanka Šotolová (1961) překladatelka, šéfredaktorka portálu iLiteratura
Alexander Tomský (1947) politolog a nakladatel
