Tomáš Hanák, herec a vesničan Komunistickým režimům můžeme vyčítat leccos: miliony obětí, omezování svobody, výchovu k průměrnosti, závisti, udavačství, stejně jako ignorování ekologických pravidel – až na jedno!
Během všech těch chmurných desetiletí nebylo totiž představitelné, aby se ve velkém, až odněkud z druhého konce světa, neekologicky dováželo tropické ovoce! Snad kromě citronu jsme neznali ani karambolu či mango a mandarinku nám bolestně připomínalo jen křestní jméno zpěvačky Rolincové...
S příchodem Svobody a Hojnosti ovšem vyvstaly i hojné otázky, nedávající milionům našich občanů spát: mohu odhazovat slupky od banánů na kompost?
Proč se kokosáky neprodávají ve vratných obalech? Jak se mám orientovat v ročních obdobích, když čerstvé jahůdky lze sehnat po celých dvanáct měsíčků v roce?
Na uklidnění tolik: slupky a zbytky tropického ovoce klidně na kompost házejte – ideální to sice není, ale rozložíli se v tropech, rozloží se i tady (stejně jako se naopak někde v černém Čadu dobře rozloží i mrtvý bílý Čech). Problémem by mohly být chemikálie, použité ke konzervaci ovoce před dlouhou cestou – pokud však chcete svůj kompost poslat příbuzným do Austrálie, máte předem vyhráno.
Pokud ne, můžete samozřejmě zkusit např. banánovou slupku ještě oloupat škrabkou a oškrabky odvézt autem do sběrného dvora, ale to by udělal snad jen eko-kot. Z kokoto... pardon: z kokosových obalů lze zase vytvořit vkusné popelníky – bývají však trochu nestabilní (a navíc je kouření neekologické).
Složitější je to s náročným, tedy ekologicky bolestivým dovozem exotického ovoce. Jenže co zbývá, když v Benešově banán či batát prostě nevypěstujete?
Alternativou může být například bramborový džus. Nebo mrkvička v čokoládě místo banánku. A smaženého pstruha si prostě citronem nepokapávat (kyselosti se dočká již zanedlouho v žaludku a jeho šťávách).
Každopádně však bohužel platí, že pokud my, civilizovaní nenažranci, omezíme z bohulibých důvodů spotřebu exotického ovoce, zemrou možná dělníci na plantážích hlady (eventuálně se naopak ucpou k smrti náhle neprodejným ovocem).
Systém „Fair Trade“ („nevykořisťující“ odměňování pěstitelů v rozvojových zemích) přináší sice pozitivní sociální výsledky, jenže v sámošce tuhle značku zatím prakticky nepotkáte.
Ovšem i jablka či hrušky se běžně dovážejí až z Horoucích Pekel. Proto je namístě vždy se podívat, odkud že to krásné, jako malované jablko do Čech dorazilo. Z Jihoafrické republiky-li, potěšpámbu! Z Tanzánie – o fous lepší. Z Itálie – dost dobrý! A nejlepší bude, spadne-li vám na kokos přímo z jabloně pod vaším oknem (byť možná nebude vyleštěné speciálním šamponkem a bude obydlené euročervem).
A tak je to se vším – čím kratší cesta do hltanu, tím lépe.
V hospodě, kde se před časem konal koncert hudebních těles ultra-krátkovlasých nacionalistů, jsem náhodou našel papírek s textem písně, která nabízí sice radikální, ale rozhodně zajímavé řešení:
***
Nechceme banány, nechceme liči!
Chcem koukat na lány, kde řepa klýčí!
Oi! Oi! Oi!
Chcem český brambory, chcem český hrušky
postavme závor y, vezmněme pužky!
Oi! Oi! Oi!
V plamenech hrdosti spálíme grepi
kokosy rozmlátěj Žižkovy cepy!
Oi! Oi! Oi!
Tropický ovoce ať žerou negři černý
My český bramboře zůstanem vjerný!
Ojojoj...
Relaxujte každou sobotu! Předplaťte si sobotní vydání Lidových novin. Objednávejte na www.predplatne.lidovky.cz nebo volejte 225 555 533.
