130 let

Mladí zpívají staré (písně)

Česko

Písně, které svou premiéru prožily koncem třicátých let minulého století, čas od času někdo připomene, a tudíž z povědomí několika generací nezmizely. A také je zpívá docela mladý ansámbl. Konkrétně: písně Václava Pokorného (Několik přání, Říkej mi to prosím potichoučku, Šumění deště a jiné), Emana Fialy (Sám já chodívám rád), Leopolda Korbaře (Poznáte lehce náš rytmus) či Slávy Emanuela Nováčka (Mám život hrozně rád) a dalších skladatelů oněch blahých swingových časů si oblíbil mladý akordeonista a kapelník Václav Marek a nahrál je se svým seskupením Blue Star a sólisty dívčím triem Melody Sisters a Pavlem Švestkou.

K původním textařům (Jiří Aplt, Jiří Mládek, František Kudrna, Jaroslav Moravec, Josef Gruss...) přibyl i současný Miloň Čepelka, jenž s citem otextoval dvě Pokorného orchestrálky v duchu přelomu třicátých a čtyřicátých let. Bonusem CD s názvem Václav Marek a jeho Blue Star uvádějí Několik přání je trojice písniček Jaroslava Ježka a Voskovce a Wericha. Proč právě Ježka? Protože písně Václava Pokorného se mu, ale i R. A. Dvorskému nebo Karlu Vlachovi líbily a s úspěchem je hráli.

Notoricky známé hity – Stonožku, Život je jen náhoda a Nebe na zemi – si tedy s orchestrem Václava Marka s chutí zaswingoval Jiří Suchý, který tvrdí, že Blue Star je kapelou jeho srdce. „Nejsou mi lhostejné osudy písní, které jsem obdivoval za svého mládí... na ty písně vzpomínám a občas je i zpívám.“ Ana jejich novodobých interpretech mu imponuje, „že to není sdružení pamětníků, nýbrž generace zcela nová, svěží a neopotřebovaná, která objevuje jejich půvab“.

Příjemné poslouchání pro toho, kdo má rád swing a není proti retru, podtrhne i četba bohatého životního příběhu a kariéry muzikanta (hrál na klavír a na harmoniku), sbormistra (vedl dívčí soubory), aranžéra (pracoval například pro Karla Kargrautnera, Panton i Supraphon) a kapelníka. Nápadité album (vydal František Rychtařík spolu s Radioservisem) totiž obsahuje kromě bookletu s texty staronových písní uvedených na CD i publikaci druhou, věnovanou Václavu Pokornému (loni v létě oslavil devadesátiny!).

Kromě jiného tu sám píše, že za „jeho časů“ bylo pro muzikanty všechno jednodušší: „Tolik se nespekulovalo, ale psala se,muzika‘. Kapely měly vzor a těšilo je, že se mohou tomu vzoru přibližovat. Kladu si otázku, jestli ze současné produkce vzejdou též nějaké evergreeny.“

***

Příjemné poslouchání pro toho, kdo má rád swing a není proti retru, podtrhne i četba bohatého životního příběhu a kariéry Václava Pokorného

Autor:
  • Vybrali jsme pro Vás