* LN Jaký je život bez Pepiho?
Nedobrý. Měli jsme krásný společný život, ale už dlouho si připadám rozpolcená, protože žiju sama. Nikoho nemám. Jeden syn je v Americe, druhý v Belgii. Už dlouho se neozval.
* LN Synové vás nenavštěvují?
Ivan jinak bydlí se mnou. Teď je tři měsíce v Americe, ale zase se vrátí. A Josef žije s rodinou v Belgii.
* LN Vzpomínáte na manžela často?
Ano. Na to, jak velký byl charakter, jaký měl přehled. Vstoupil do letadla a posádka v čele s kapitánem mu dala najevo nesmírnou úctu, kterou si za peníze nekoupíte. Můj Pepi šel rovně, neuměl lhát nebo kličkovat. Kličky dělal jen na hřišti.
* LN Kdy vám chybí nejvíc?
Když jsem sama, a to je velmi často, paní pečovatelka se mnou nemůže být pořád. Nastane nějaká situace a hned si řeknu - tohle by se Pepimu líbilo, a tohle zase ne. On byl kritický. Ve fotbale i v životě.
* LN Málokdo z mladších lidí dnes ví, že váš choť byl po únoru 1948 dlouhá léta komunisty označovaný za příklad buržoazního sportovce, což vám velmi ztížilo život. Myslíte, že se to má připomínat i nyní?
Těžko říct, snad se ta smutná doba už nevrátí. Ale připomínejme to, aby komunisti nevystrkovali růžky. Je to kus naší historie, ten režim ublížil tisícům lidí. A mnohdy víc. Nám „jen“ sebrali majetek, ne všechno jsme dostali zpátky, ale s tím už nic nenaděláme.
* LN Barvy Slavie váš manžel miloval, ale po převratu s ním činovníci vlídně nezacházeli - v roce 1949 musel odejít a v roce 1955 ho vlastně přinutili ukončit kariéru. Cítila jste to rovněž jako křivdu?
Po únoru 1948 se vedení ve Slavii změnilo a to nové nestálo za moc, ale Pepi šel do „dělnických“ Vítkovic hlavně kvůli našemu bytu, na který se třásl jeden komunistický funkcionář. A ten rok 1955... Pepi by hrál klidně do padesáti jako Stanley Matthews, měl na to, ale jako hrajícího trenéra ho unavily věčné řeči činovníků, jestli nechce nechat hrát ty mladší a pak zase naopak. Namísto aby si ho vážili! V roce 1956 už jen trénoval a pak ho vyhodili úplně. Šlo to cítit jinak než jako křivdu?
* LN Slavia má od roku 2008 nový stadion. Nediskutovalo se tehdy o tom, že se bude jmenovat po vašem choti?
Počítala jsem, že ve Slavii se najde víc charakterů. Jenže se tam zase objevili jiní lidé, vidím v tom závist a nepřejícnost. Ale možná šlo i o peníze pro klub, nevím. Mě pozvali na položení základního kamene, na otevření stadionu, zavezou mě na zápas, ale debaty na tohle téma nemají rádi.
* LN Je zřejmé, že na vás dopadlo hodně křivd. Jak se na takový život vzpomíná?
Ale s Pepim byly i krásné chvíle. A taky nádherná stará Slavie, kde lidi dělali ve funkcích zadarmo. Do roku 1948 tam byl jako místopředseda doktor Šíba, jinak prokurátor, pak ho komunisti vyhnali. Jednou jsem přišla na Slavii a on tam po svojí práci vyřizoval klubovou korespondenci na psacím stroji, neměl sekretářku. Lidi z vedení nekoukali, co za to, ale pracovali pro Slavii.
* LN Máte přátele?
Už jich hodně odešlo, nevím, že bych nějaké měla.
* LN Paní Dana Zátopková je vaše generace, a přátel kolem sebe má hodně. A většinou jsou mladší.
Atleti asi umějí držet víc při sobě. Ještě před Pepiho odchodem jsme byli při nějakém večeru na Žofíně, atleti tam seděli jako kvočny pospolu, ale fotbalisti skoro každý jinde. Jenže ani atleti to neměli lehké. Jednou, po roce 1968, Pepi poznal na ulici Emila Zátopka a zaklepal mu takhle zezadu na rameno. Emil se strašně lekl, to už ho vyhodili z armády a všelijak pronásledovali, hledal si místo. Nakonec několik let hloubil studně. Čtyřnásobný olympijský vítěz! To už Pepi dobře znal, měl za sebou špatné časy, kdy v holešovickém přístavu rukama nakládal kameny na vagony a lidi se na něj z mostu koukali. Vidíš? To je ten slavný fotbalista Bican...
