Vědci se domnívali, že v pozadí tvorby nádorů stojí vzácné „kmenové nádorové buňky“, které mají jako jediné potenciál k tvorbě nádoru. Mělo se jednat o vzácné buňky (v nádoru jednu z 10 tisíc) s jedinečnými znaky.
Morrison vyvinul nový, podstatně citlivější test a zjistil, že schopnost vytvořit nový nádor má zhruba čtvrtina buněk nádoru. Tyto buňky se navzájem liší v mnoha znacích a nelze najít rysy, které by jim byly společné. Výsledky zveřejnil časopis Nature.
Vyplývá z nich, že vzácná sorta kmenových rakovinných buněk byla pouhou iluzí. Vědci předtím totiž testovali schopnost buněk založit nový nádor v tak drsných podmínkách, že v -nich obstál jen zlomek buněk. Ve skutečnosti má tuto schopnost většina buněk nádoru.
Objev přináší zvrat do vývoje léků. Pokud by platila teorie o vzácných kmenových rakovinných buňkách, měly by léky cílit přednostně na ně. Spíše se ale zdá, že léky musí působit na buňky nádoru plošně.
