Národní galerie dokončila opravu Schwarzenberského paláce na Hradčanském náměstí, v němž bude umístěna stálá expozice českého baroka. Bezúplatným převodem také získala sousední Salmovský palác, v němž hodlá instalovat sbírku umění 19. století. Tento záměr zpochybňují někteří odborníci i Václav Havel.
PRAHA Je otázka, zda další rozšíření Národní galerie o Salmovský palác není jenom další nahodilý krok, i když jistě by se tam kolekce umění 19. století vyjímala lépe než Veletržním paláci. Rekapitulace přesunů sbírek v posledních letech nesvědčí o důsledné a promyšlené koncepci. Stěhování sbírek je záležitost náročná i finančně a každý takový krok by měl být definitivní na pár desetiletí. Knížákovi oponenti dokonce tvrdí, že postupuje amatérsky. „Mohu prokázat jeho obrovské omyly a doložit jeho diletantství,“ říká kunsthistorik František Dvořák.
Kotalíkova koncepce je vniveč
Národní galerie se po roce 1990 hodně proměnila. V předchozím období se její systém dlouho vyvíjel a za ředitele Jiřího Kotalíka se instituci podařilo výrazně rozšířit. Kotalík otevíral instalaci českého gotického, barokního a rokokového umění v prostorách k tomuto účelu rekonstruovaného kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. V té době se už dávno vystavovalo staré evropské umění ve Šternberském paláci. V jeho přízemních sálech byla umístěna kolekce francouzského umění od začátku 19. století až k poválečné době. Spojení se zahradou, kde byly sochy, vytvářelo dokonalou harmonii. Také sochařská sbírka, která se léta budovala na Zbraslavi, byla spojena se sochami osazeným parkem. Instalace se hned po roce 1989 pročistila od některých normalizačních jmen a naopak byla obohacena o zakázané osobnosti a pár mladých umělců. V 80. letech se Kotalíkovi podařilo dokončit rekonstrukci Kláštera sv. Anežky České. Nejdříve se nabízelo přestěhovat tam gotiku, ale restaurátoři ředitele přesvědčili, že je to kvůli možné velké vodě nebezpečné. Nakonec padlo rozhodnutí umístit zde české umění 19. století. V80. letech se rekonstruoval Veletržní palác a ukončení se zdálo být v nedohlednu, ačkoliv ředitel Kotalík dělal všechno možné, aby se to podařilo. Za dokončení měl být údajně výměnou obětován palác Kinských, což by jistě byla věčná škoda. „Někdy v druhé polovině desetiletí si tyto prostory prohlíželi funkcionáři ze svazu protifašistických bojovníků, aby se sem nastěhovali a interiéry potáhli rudým suknem. O palác Kinských usiloval i Klub evropské kultury, chtěl v něm otevírat okna do Evropy, ale naštěstí ten spolek brzy zanikl,“ říká jeden z pracovníků v tehdejším depozitáři grafiky a kresby v paláci Kinských.
Romantici v obchodním domě
V 90. letech se v Národní galerii často měnili ředitelé a za většiny z nich se původní promyšlená koncepce trochu narušila, až z ní nezůstalo skoro nic. Bohužel byla zlikvidována krásná expozice českého sochařství, která ukazovala jeho vývoj od počátku 19. století až do současnosti. Dnes jsou sochy ve Veletržním paláci, ale původní koncepce na Zbraslavi měla duši. To samé platí o organicky utvářené francouzské kolekci, které byla rovněž necitlivě přemístěna do Veletržního paláce, aby se prý zatraktivnil, aby měl lákavější obsah. Stejně nerozumné bylo přemístit sem české umění 19. století. Ve funkcionalistickém obchodním domě totiž vlastenecké a romanticky laděné umění předminulého století vůbec nevyzní. Chybou bylo rovněž instalovat českou gotiku přes všechna upozornění do kláštera sv. Anežky České, obavy se zakrátko při povodních v roce 2002 naplnily. V posledních letech po vleklých jednáních s církví zůstávala jedinečná sbírka českého barokního umění v Klášteře sv. Jiří v nedůstojném dlouhodobě zanedbaném prostředí, protože ani jedna strana celkem pochopitelně nechtěla do údržby interiérů zřejmě takřka nic investovat. Chystané využití Schwarzenberského paláce je pro tyto sbírky řešením, a mohlo by se tak opět představit v reprezentativních prostorách. Pokud jde o palác Salmovský, již je vydáno stavební povolení a práce by měly začít v polovině roku 2008. Za šťastné však nepovažuje přiřčení tohoto objektu Národní galerii Václav Havel. Jeho důvody: „To bude velmi drahé, protože palác je obrácen k jihu a kvůli exponátům a mezinárodním předpisům se budou provádět velmi nákladné přestavby. Na Pražském hradě je už mnoho galerií a nechápu, proč tam má být další. Celé toto městečko ve městě, Pražský hrad, se v pět hodin umrtví, protože život se postupně vykazuje pryč,“ řekl Havel v rozhovoru pro LN. Milan Knížák vidí expanzi jemu svěřené instituce jako nutnost související s rozšiřováním výstavních prostor. „Stále zůstává osmdesát procent sbírkových předmětů v depozitářích,“ upozorňuje.
