Film Třicet devět stupňů natočil v roce 1935 mistr hororu Alfred Hitchcock podle knihy Angličana Johna Buchana, který tuto špionážní detektivku napsal, aby se pobavil v těžké nemoci. Paradoxně mu právě tento titul zaručil slávu a oblibu, která trvá dodnes. Ostatně byl zfilmován už třikrát a údajně se další snímek chystá. Sedmdesát let po Hitchcockovi adaptoval Třicet devět stupňů pro divadlo britský dramatik a herec Patrick Barlow.
Zdálo by se, že šlo o sázku na jistotu, ale Barlow napsal především výbornou komedii, ve které použil výsostně divadelní prostředky. Nezapomněl ani na poctu Hitchcockovi a vtělil sem některé prvky z jeho filmů. David Ondříček je pak ještě rozvinul, ale i když divák není zrovna hitchcockovským fanouškem, ty nejslavnější jistě pozná. Jejich použití však není samoúčelné, dokreslují situaci, občas ji lehce zparodují, jindy zase zpochybní, nebo dokonce zcela promění její význam.
Režisér sice nezapomíná ani na hororové scény, mrazit nikoho ale asi moc nebude, také v nich je totiž cítit určitá nadsázka. Je dána doslovností známé sekvence, která se na jevišti proměňuje v komediální stylizaci. Ondříček přitom nestaví nijak zásadně na parodii, natož na karikatuře. Nepravděpodobnost příběhu je totiž dána už autorem, protože tradiční schéma nevinného muže na útěku se zde promítá do stále nových, proměňujících se a překvapivých momentů s nečekanými pointami. Proto sem organicky zapadne scéna z němého filmu stejně jako groteskní němá promluva volebního předřečníka.
Poslední slovo mají Ptáci Barlow napsal hru pro čtyři postavy. Hlavního hrdinu hraje jeden herec, ostatní vytvářejí všechny další role. Jaroslav Plesl jako Richard Hannay s vizáží anglického gentlemana má v sobě tu pravou míru naivního vlasteneckého ostrovanství i urputnou snahu zneškodnit špionážní síť. Přestože se zdá být dramatickými situacemi pokaždé zaskočen, dokáže se z nich vlastní šikovností dostat. A dokáže se na sebe podívat se zálibným uspokojením. Plesl postavu nekomentuje přímo, ale důsledným hraním všech zvratů příběhu, které jsou zde nahromaděny. Skvělou partnerkou je mu Simona Babčáková v rolích tří žen, které zásadně zasáhly do jeho života: extravagantní, německy řízné Annabelle, pokorné, lyrické Margaret i elegantní, upjaté, posléze zamilované Pamely, dívky Richardových snů. Václav Neužil a David Novotný mají na kontě postav - mužských i ženských celou řadu. Oba toho využili k mnoha komediálním, občas až groteskním kreacím, které se vyhýbají obvyklým klišé. Zásoba gagů, jež jim připravil režisér, se zdá být nepřeberná a oba jsou hnacím motorem inscenace, protože právě oni vytvářejí situace, do nichž ženou Richarda.
Třicet devět stupňů končí stylově - když za zvuků závěrečného filmového happyendu konečně kráčí Richard s Pamelou vstříc šťastné budoucnosti, objeví se hitchcockovští Ptáci a vrhnou se na ně. Stylový konec nestylového příběhu, který by starého dobrého Johna Buchana jistě pobavil.
HODNOCENÍ LN ***** John Buchan a Alfred Hitchcock: 39 stupňů
Adaptace: Patrick Barlow Režie: David Ondříček Dejvické divadlo, prem. 28. 5.
