Ktomu, abychom mohli říct, kdo koho při stavbě tunelu Blanka nejvíc převezl, by byla nutná podrobná analýza smluv. Na první pohled je ovšem patrný úctyhodný výkon starého vedení útvaru městského investora: ten se musel o narůstajících nákladech průběžně dovídat, ale dokázal tyto informace utajit až do voleb. To ovšem podstatnou devízu pražské ODS – nezadlužené hospodaření hlavního města – staví do nového světla.
Jednotlivé položky nárůstu ukazují jednak na podcenění obtížnosti stavby – náročné geologické podmínky v oblasti Letné byly dobře známy –, jednak o rozvratu centrální autority v Bémově dekadentním pozdním období, kdy si jak jednotliví náměstci na magistrátu, tak jednotlivé městské části dělali, co chtěli. Požadavků byla spousta, celkovou cenu nehlídal nikdo. Leccos se napsalo o tom, jak se u nás málo pořádají architektonické soutěže. Pak se jedna vypíše, a ona prodraží stavbu mostu o 750 milionů.
Být konfrontován s důsledky vlastních přání někdy není příjemné. Napravit škody bude těžké.
Snad ale ještě není pozdě na to, podívat se, do jaké míry se rozvojové plány Prahy přizpůsobují potřebám Metrostavu.
