Na studiích historie v poslední dekádě Husákovy normalizace nebylo obtížné odhalit, že interpretace dějin je poněkud obskurní téma s temnými zákoutími. Dobře od té doby vím, jak umějí být historici ohební a posluhující. Mnozí si neseme v sobě ony školní účelové výklady a jen neradi od nich ustupujeme. V horším případě ani nemáme přemítat o čem, zcela naplněni mediální informační a telenovelovou splaší i každodenními starostmi obecně popsatelnými Parkinsonovým poznatkem, že každému z nás trvale chybí třetina mzdy. Pod zorným úhlem výchovy nezdárných potomků, plných ordinací, složenek ve lhůtě splatnosti a bodového systému usilujícího o náš řidičák proto bude mé téma pro mnohé marné, ba komické či iritující. Leč dopřejte uvažovat o dobrých důvodech pro bronzového jezdce na Moravském náměstí v Brně. Vedle nynějšího parkoviště u kina Scala a Nejvyššího správního soudu je v kostele pochován moravský markrabě Jošt Lucemburský. Na začátku října 2010 uplyne přesně šest set let od chvíle, kdy byl zvolen římským králem. Před několika lety byl zpracován záměr úpravy tohoto prostranství s jezdeckou sochou hned poté, kdy se auta budou moci schovat do podzemního parkoviště u Janáčkova divadla. Dostalo se mi ujištění, že by tato investice mohla být k tomuto datu ukončena. Dohodl jsem se s nynějším primátorem, že město Brno a občanské sdružení, které jsem založil, vyhlásí mezinárodní soutěž, ze které vyjde návrh na jezdeckou sochu Jošta Lucemburského. Veřejná sbírka, kterou mám v úmyslu iniciovat, je z mého pohledu nejen jednou z mnoha aktivit, ale jistým pokusem o sebeuvědomovací gesto. Říkejme tomu třeba gesto moravského Evropanství, aby bylo zjevné, že mi nejde o mávání fanglí se šachovanou orlicí. O gesto se všemi otazníky, co pro nás znamená a co nám přináší geografické, geopolitické a historické významy pojmů Evropa a Morava v čase bruselské novořeči a byrokracie. Zdá se mi zkrátka být dobrý nápad využít šestisetletého výročí k odhalení sochy panovníka, který z Brna dosáhl jednoho z nejvyšších tehdejších světských úřadů, abychom si společně mohli uvědomit řetěz dějinných událostí, jejichž jsme článkem.
Dějiny totiž neskončily, ač máme sklon si to v hamburgerovém bezčasí namlouvat. Zdá se mi, že toto datum je příležitostí ověřit si, zda jsme takového gesta ještě vůbec schopni. Odhalit sochu, možná vyrazit minci, vydat známku, uspořádat vědeckou konferenci, ale hlavně - aspoň chvilku si popřemýšlet o minulém, a tedy i budoucím. Úmyslně pomíjím zásadní argument, že Pražáci už jezdeckou sochu mají, což samo o sobě zdá se mi u nás, v Brnisku na Moravě, důvodem neprůstřelným.
***
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce.
O autorovi| RICHARD SVOBODA, senátor a bývalý primátor Brna
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
