Obě hlavní Miss v České republice bude řídit Michaela Maláčová. To je zpráva z minulého týdne, která se objevila nejen ve společenských rubrikách, ale i na byznysových stránkách seriózního tisku. Soutěž Miss je totiž sledovaná, a má proto své sponzory i zisk. Toho by v takovém rozsahu mužská soutěž nikdy nedosáhla. Proč?
Hlavní důvod je evoluční. Průměrný muž na ženě na první pohled oceňuje hlavně krásu, tedy většinou biologické zástupné znaky mládí a zdraví, jako je třeba hebká pleť.
Podvědomě posuzuje, zda je žena dobrou perspektivní rodičkou jeho dětí. U mužů to takhle nefunguje. Ženy oceňují na mužích spíše to, jak dokážou zajistit rodinu. A dnes vydělává víc mozek než svaly.
Na urostlém „missákovi“ ale divačky nepoznají podle svalů, jak je úspěšný v životě, jakou má pozici vůči ostatním mužům, jestli by byl hodný na děti. Divácká obec je tak omezená. Navíc na ženskou Miss se dívají i ženy.
I když je soutěž primárně o „mase“, tedy o postavách soutěžících, přece jen se tam objeví i nějaké ty šaty. Sledovat módu je ale důležité i pro ženy.
Ženská móda se neustále mění a pro ženy je největší faux pas přijít na večírek ve vybrané společnosti v něčem, co je z módy, nebo v tom, co už někdo jiný má na sobě. Móda je také formou soutěže o přilákání pozornosti. U mužů, kde se formální oblek příliš nemění, to nefunguje, jde spíše o to, nelišit se.
Móda je zároveň také důvodem, proč ženy dnes v Miss vlastně soutěží a proč soutěže „missáků“ tolik účastníků nepřitahují. Ženy berou totiž účast v soutěži jako vstupenku do světa modelek, tedy cestu k prestiži a vysokým výdělkům. Nejlepší modelky berou ročně miliony a několik z nich to dotáhlo až do žebříčku 100 nejvlivnějších celebrit na světě.
Nejlépe placená modelka světa, Gisele Bündchenová, si loni vydělala v přepočtu asi 630 milionů korun, nejlépe placený model, Baptiste Giabiconi, si loni vydělal 20 milionů a je širší veřejnosti celkem neznámý. V módním průmyslu pro ženy se totiž točí větší peníze (ženy na západě utratí ročně za šaty dvakrát více než jejich mužské protějšky), je tu větší konkurence, a tak je nutné zaplatit nejlépe vypadajícím modelkám více.
Existuje ale jedno odvětví spojené s ukazováním těla, kde jsou výdělky mužů v průměru patrně vyšší než výdělky žen. Je to striptýz. Přitom se zdá, že poptávka po striptérkách je vyšší než po striptérech, a ceny za mužský striptýz by tak měly být podle základních ekonomických pouček nižší. Kde je tedy problém? Zřejmě na straně nabídky. Obecně si snaží přitažlivou figuru udržovat mnohem více žen než mužů. Z toho plyne, že pokud by v mužské i ženské části populace bylo stejné, zřejmě nevelké procento lidí, kteří jsou ochotni se veřejně odhalovat, je celkově k dispozici méně mužů, na které se dá polooblečené či nahé dívat.
Navíc mužský striptýz pro ženy je relativně nová záležitost. Zatímco veřejná vystoupení striptérek se začala v restauracích a v šantánech na západě veřejně provozovat na konci devatenáctého století (a existovala v poloilegalitě už o několik století dříve), první mužská striptýzová vystoupení pro ženy jsou záležitostí sedmdesátých let dvacátého století.
Je tak možné, že ani nestydliví urostlí muži si této možnosti výdělku ještě pořádně nevšimli. A tak ti, kteří si toho všimli, těží ze svého rychlého vstupu na trh a účtují si vyšší cenu, než by bylo jinak možné.
O autorovi| Marek Hudema ; redaktor LN
