130 let

Prozření

Česko

Poslední dva týdny jsem strávil ježděním po republice a odhalováním nových a nových triků kolem fotovoltaických elektráren. Stát, který nejdřív zaspal a pak chtěl rozhořčeným občanům ukázat, že nezaspal, totiž vyrobil z řady budoucích milionářů budoucí žebráky. Hnáni vidinou nejrychlejšího zbohatnutí na světě se zadlužili, ale pokud se nestihli připojit k síti do konce minulého roku, ještě za staré výkupní ceny, mají prostě smůlu. A tak se snaží dohnat čas všelijak. Někde tím, že si pokoutně obstarali revizní zprávy a licenci, jako by elektrárna stála -a teď ji teprve dostavují, jinde koncem roku postavené a schválené elektrárny prostě potají rozmontovali, převezli jinam a zase smontovali, aby předstírali, že stihli všechny projekty včas.

Byla to neradostná anabáze, s osobními tragédiemi, s vodopády žalob a trestních oznámení, a já si národa: že fotovoltaika je další pitomost, kterou nám nakomandovali z Bruselu blázniví ekologové, neschopní domyslet, co vyvolají akce ve stylu „zabij bobra - zachráníš strom“.

Až na samém konci putování jsem zpovídal i křehkou dívčinu z České fotovoltaické asociace. Moc nového jsem si od toho rozhovoru nesliboval a za deset minut jsme také byli před kamerou hotovi. O podvodech se sice asociace doslechla, ale zadokumentováno nic nemá. Až když jsme vypnuli záznam a začali balit, překvapila mě. Že prý ten skutečný nejlepší čas solární energie přichází právě teď.

„Jak to? Vždyť je po boomu,“ oponoval jsem.

„Jenže teprve teď dojde na projekty, kvůli kterým fotovoltaika skutečně vznikla,“ usmála se. A velmi zasvěceně - a zároveň zaníceně -mě začala seznamovat s doposud odvrácenou stranou tohoto domáckého slunce. Jak to v jiných zemích funguje tak, jak má, protože cenová pásma byla od začátku odstupňovaná, a tudíž se daleko víc vyplatí stavět panely na střechách rodinných domků než jimi osázet pole. A jak smyslem celé téhle nové strategie není dodat co nejvíc elektřiny do gigantických rozvodných sítí energetických molochů, nýbrž naopak občana od jejich tyranie osvobodit. Tím, že si sám vyrobí, co potřebuje. A teprve co mu bude chybět, si dokoupí od gigantů. A jak to není žádná utopie, protože leckde už domácí slunce svítí a topí. A nejen v cizině, kde na rozdíl od nás tvoří rodinné elektrárny až pětaosmdesátiprocentní podíl všech, ale i tady, doma, kde je pár nadšenců už rovněž energeticky zcela soběstačných. A co to vyvolá globálně, až tenhle trend prolomí i českou mentalitu, hledající v každém novém objevu hlavně díry ke zbohatnutí...

Hovořila souvisle takřka půl hodiny a já zažil něco, co při reportážích přestali balit svá fidlátka a zaujatí stejně jako já se zapojili do debaty.

Čím je člověk starší, tím víc podléhá nechuti měnit názor na obecné otázky, který si tvořil delší dobu. Já bohužel musel. A zároveň jako bych v té nadšené přednášce zahlédl záblesk nějakého vzdáleného slunce, kterého se možná nedožiju, ale které bude osvětlovat úplně jiný svět než ten náš.

„Proč myslíte, že ve veřejnosti vznikl vůči fotovoltaice takový odpor?“ řekla nakonec. „Protože tenhle mediální obraz se velkým gigantům, které nás mají díky monopolu v hrsti, náramně hodí. A dokud se nezmění tohle, nezmění se nic.“

Jestli jste si všimli, právě jsem s tím začal...

POSLEDNÍ SLOVO

Autor:
  • Vybrali jsme pro Vás