130 let

Prvotřídní zvuk a skvělí sólisté z Německa

Česko

Dvojice koncertů orchestru Severoněmeckého rozhlasu z Hamburku s dirigentem Christophem von Dohnányim na Pražském jaru nabídla svátek orchestrálního zvuku a výjimečné sólisty.

Orchestr Severoněmeckého rozhlasu se sice v médiích nehonosí čelným postavením na žebříčku světových těles, ale v Praze nabídl prvotřídní kvalitu. Zaujal už tím, jak jemně doprovázel sólistu. Barytonista Thomas Hampson si pro své úterní vystoupení vybral melancholickou sérii písní Hugo Wolfa na texty J. W. Goetha. A pak jako přídavek dvakrát zopakoval vtipně brilantní píseň Krysař od téže dvojice autorů. Hampson nevládne velkým hlasem, ale je mistrem výrazových proměn a co nenajdeme v hlase, vynahradí mužný zjev a noblesní herectví.

Osmdesátiletý dirigent Christoph von Dohnányi není v čele hamburského tělesa dlouho, ale vede ho ke stejnému ideálu, jaký ho proslavil jako šéfa Clevelandského orchestru. Tedy k zářivě čistému zvuku, v němž nejen nezmizí žádný detail, ale každý má svůj smysl a proporci. Skoro se nedá věřit, že při velkém obsazení smyčců ani na okamžik nezanikne flétna, hoboj či fagot. A o bravurně bezchybném výkonu skupiny lesních rohů v obávaných sólech Beethovenovy Eroicy ani nemluvě. Byl to snad nejkultivovanější zvuk, jaký tu kdy rozhlasový orchestr nabídl a nejeden orchestr filharmonický by se od něj mohl učit.

Také o provedení Houslového koncertu č. 2 Bohuslava Martinů, který ve středu přednesl Frank Peter Zimmermann, by se dalo mluvit jako o zvukovém zázraku a našeho jubilanta bylo možné zažít ve zvláštním lesku. Precizní a méně romantické pojetí ovšem mohlo vyvolávat otázky, kolik je v Martinů koncertu skutečné kompoziční logiky a sevřenosti. Co bylo největší silou koncertů, to by mohl v romantickém repertoáru někdo vnímat i jako nedostatek. České publikum má rádo vřelost a často ji považuje za jediné kritérium dobrého provedení. Dohnányi si naopak počíná jako velkorysý a pečlivý architekt - ale právě tato stavebnost dala Brucknerově Deváté i Beethovenově Třetí křídla. Pro Prahu je navíc typické, že první koncert s díly Hugo Wolfa a Antona Brucknera i přes hvězdná jména sólistů nebyl vyprodán -známe málo autenticky prožitých provedení Brucknera a ještě méně písňových recitálů, o kterých se ve světě ví, že patří ke klenotům.

Autor:
  • Vybrali jsme pro Vás