Filmů a divadelních inscenací, jejichž byl režisérem, bylo opravdu víc, než aby se daly všechny vyjmenovat a připomenout, co jedinečného a nezapomenutelného vnesly do české dramatické tvorby. Ale především - Hášovým odchodem, který bohužel nastal již před několika lety jeho nemocí, vlastně navždy skončila celá jedna velká a neopakovatelná epocha naší dramatické tvorby, ať už na plátně či obrazovce nebo na jevišti.
To hlavní přinesly především jeho televizní filmy: každý představoval koncert nejlepších hereckých hvězd, spojujících v sobě vrcholnou realistickou kulturu českého divadla se suverénním profesionálním ovládnutím specifika televizního média. Číst si v titulcích Hášových filmů jména herců je jako listovat slovníkem sta největších hvězd českého jeviště od let šedesátých někdy až dodnes. I když také žel občas již jako stát před hereckým Slavínem a jen moci vzpomínat na umění českých hereckých velikánů.
Smrt barona Brodského Právě jeden z prvních Hášových televizních filmů Tři na lavičce z roku 1972 je kromě vynikající komorní sondy do stáří dnes již pouze půvabným pomníkem brilantního herectví Martina Růžka a Ladislava Peška s Jiřinou Štěpničkovou.
Stejně jako jemné herecké mistrovství Vlastimila Brodského v televizní adaptaci Čapkovy povídky Smrt barona Gandary nebo strhující psychologické studie Rudolfa Hrušínského v roli prezidenta Emila Háchy během dramatického bezvýchodného rozhodování o osudu Československa 15. března 1939.
A tak bychom mohli pokračovat: Svatopluk Beneš, Josef Vinklář, Petr Haničinec, Josef Bláha, Luděk Kopřiva, Věra Galatíková, Boris Rösner nebo Petr Čepek, těm všem a ještě dalším vystavěl Pavel Háša ve svých filmech pomníky a pomníčky, které svou uměleckou solidností budou vždy diváky znovu a znovu okouzlovat.
Ale především opustil generaci svých vrstevníků. Odešel režisér Josefa Somra a Jana Skopečka z inscenace Zelňačka o stárnoucích francouzských vesnických gaminech ocitajících se tváří v tvář návštěvě z kosmu. Odešel tvůrce série adaptací Nerudových Malostranských povídek s nezapomenutelnou Zdenou Hadrbolcovou jako staropanenskou slečnou Mary, Viktorem Preissem jako doktorem Kazisvětěm, Květou Fialovou jako paní Ruskou a s mnoha jinými od Jany Hlaváčové až po Oldřicha Kaisera. Odešel režisér Jany Brejchové, Josefa Abrháma, Václava Postráneckého, Františka Němce, Petra Kostky, Jiřiny Jiráskové a i další filmy a inscenace jsou co jméno, to velká nezapomenutelná osobnost českého herectví. Ještě asi nelze opomenout působivou kreaci Luďka Munzara v politickém historickém dramatu Jiřího Svetozára Kupky Generál Eliáš.
Pokračovatel Otakara Vávry Závěr je bohužel prostý: odešel patrně poslední režisér filmové epochy, kterou kdysi ještě před válkou ve filmu zahájil Otakar Vávra a po něm už i v televizi rozvinul Jiří Krejčík. Epochy, jejímiž charakteristickými rysy byla kultivovaná dramatická epika nejednou čerpající z vrcholků pokladnice literárního umění a obrovská úcta a pokora před mistrovstvím českých herců. Jenže dnes patří Pavel Háša bohužel již jen do jejich Slavína.
***
Devět kapitol filmu
Pavel Háša (1. 6. 1929 - 5. 8. 2009) se kromě divadelní a televizní tvorby věnoval i dokumentům. Natočil snímky V prvním sledu (1956), Stalo se jedné noci (1956), Dopis příteli (1957) a Devět kapitol ze starého dějepisu (1969). Byl manželem Květy Fialové.
