Zboží je dražší nebo není vůbec, inflace dál roste, a objevují se dokonce i zprávy o novém hladomoru. Měnová reforma v poslední baště stalinismu zřejmě jen přidělala další potíže. Režim proto začal přísná opatření zmírňovat.
PCHJONGJANG/PRAHA Otec-zakladatel komunistické Číny Mao Ce-tung s tím přišel koncem 50. let a nazval to „velkým skokem vpřed“. Syn-udržovatel stalinistické Severní Koreje Kim Čong-il zahájil vlastní, byť mnohem méně ambiciózní pokus o ekonomickou obnovu zhruba o půl století později.
Metody i výsledky se liší (zvláště co do počtu obětí následného hladomoru - v Číně šly do milionů), obojí lze ale zhodnotit podobně: potíže plánovaného hospodářství se ještě víc zhoršily.
Sto ku jedné Severokorejský režim přistoupil loni v listopadu k drastické měnové reformě, která měla mimo jiné zastavit inflaci a vymýtit černý trh. Podle zpráv, které v posledních dnech přicházejí z KLDR, ale inflace roste ještě rychleji - stejně jako ceny zboží, tedy pokud je k dostání.
Objevují se i zprávy o sociálně motivovaných nepokojích, terčem útoků se prý například začali stávat kontroloři na tržištích, kde se zboží „pod rukou“ dál prodávalo. A jihokorejský deník The Korea Times, který se odvolal na humanitární pracovníky, dokonce napsal i o případech hladomoru - v některých oblastech jsou to prý průměrně jedna či dvě lidské oběti denně.
Podstatou listopadové měnové reformy bylo škrtání dvou nul: za sto starých wonů byl jeden nový. Severokorejci ale mohli vyměnit jen omezené množství peněz - podle britského deníku The Times šlo o 100 tisíc starých wonů na rodinu, což bylo podle oficiálního kurzu v přepočtu zhruba 15 tisíc korun.
Kromě toho, že mnozí přišli o úspory, to mělo ovšem devastující dopad na již tak nefunkční trh. Do izolované země přestaly proudit „černé“ dodávky zboží a regály ve státních obchodech se rychle začaly vyprazdňovat.
Režim se navíc podle některých zpráv pokusil naklonit si své hlavní opory, jakými jsou vojáci či dělníci. Těm byly vyplaceny mzdy sice v nové měně, ale v dřívějších cifrách - najednou tedy měli v rukou stonásobně více peněz. A jelikož byly regály ve státních obchodech už tak poloprázdné, nezbývalo jim než se obrátit na černý trh. Ceny tak zde začaly růst strmě vzhůru -odhady se pohybují od ztrojnásobení až po 30násobky. Podobně začala stoupat i inflace, kterou přitom měla měnová reforma zkrotit.
Pchjongjang svá opatření pochopitelně dál chválí. Ekonom ze severokorejské Akademie sociálních věd Kim Čchol-čun například před několika dny podle deníku The Korea Herald prohlásil, že listopadová reforma „pomohla k lepšímu zavádění socialistických ekonomických principů a vytvoření měnové základny, která přinese skok v životním standardu obyvatel“.
Traduje se, že nevyřčeným cílem reformy mělo být i připravení půdy pro předání moci jednomu z Kimových synů. Zatím se ale zdá, že jediným výsledkem je kromě dalšího zbídačení obyvatel vynucený ústupek režimu. Ten totiž podle včerejších zpráv jihokorejské rozvědky začal od potírání černého trhu zase ustupovat.
