„Podle staletých zvyklostí jména panovníků – z úcty k nim – překládáme. Jen se Španělskem je to z nějakého záhadného důvodu jinak,“ líčí Karel Oliva.
Právě „královna“ byla vedle výrazů jako „Dozimetr“, „válka“ nebo „dezoláti“ slovem, které mezi čtenáři letos často rezonovalo.
Lidovky.cz: Slovem roku se podle redakce LN stala válka, čtenáři webu Lidovky.cz zvolili slovo dezolát. Odpovídá to podle vás současné náladě v české společnosti?
Zejména volba slova „válka“ dobře odpovídá tomu, co je – včetně následků – hlavním předmětem zájmu společnosti a diskusí, které se mezi jejími členy vedou. Ohledně slova „dezolát“ si myslím, že čtenáři při hlasování kromě tématu slovem označovaného vzali do úvahy i relativní novost či nezvyklost tohoto slova, tedy vlastně uplatnili nejen faktické, ale i jazykové zřetele. Což mne vysloveně těší.
Slovo roku 2022: válka i dezoláti. Ruský vpád na Ukrajinu ovlivnil nejen lidské životy, ale i jazyk |
Lidovky.cz: Jak se význam a použití slova dezolát lišily v minulosti a nyní?
Slovo „dezolát“ žádnou dlouhodobější minulost nemá – tedy pokud na ně budeme pohlížet z hlediska češtiny. Jinak původní latinské „desolatus“, „de + solatus“, které znamenalo „osamělý, opuštěný“, přešlo do francouzštiny, přičemž se jeho význam jemně posunul na „zoufalý“. Takže český ekvivalent „dezoláta“ je „zoufalec“, což je, myslím, v dobré shodě s tím, koho toto nově utvořené podstatné jméno označuje.
V češtině se slovo „dezolát“ objevilo, zřejmě jako kreativně upravená přejímka z francouzštiny, zhruba před 15 lety a označovalo tehdy lidi na okraji společnosti – bezdomovce či drogově závislé. Posun jeho významu do současné podoby je tak sice patrný, ale není zase nijak překvapivý.
Lidovky.cz: Jedním z letošních deseti slov je královna, odkazuje na smrt britské královny Alžběty II. Novým vládnoucím monarchou se stal princ Charles, o němž média téměř ze dne na den začala psát jako o Karlovi III. Jak tuto změnu hodnotíte?
Hodnotím to jako správný krok, jímž byly dodrženy staleté zvyklosti, podle nichž jména panovníků – z úcty k nim – překládáme. Ve Francii tak – z českého pohledu – panovala hned celá řada Ludvíků, v Prusku Bedřich Veliký a ve vilémovském Německu – jak se rozumí samo sebou – Vilémové, v Rusku Mikulášové.
Ostatně i vy hovoříte o Alžbětě, nikoliv Elizabeth II., a zrovna tak v Británii přichází Karel III. po Karlovi I. a II.
Lidovky.cz: Existují v překládání jmen panovníků nějaké výjimky?
Jen se Španělskem je to z nějakého záhadného důvodu jinak: caudilla Franka vystřídal král Juan Carlos a Kryštofa Kolumba vyslali na objevitelské cesty Ferdinand a Isabella, nikoliv Ferdinand a Alžběta. Proč tvoří španělští panovníci takovou výjimku, opravdu nevím. A navíc ji ani netvoří všichni. Filip, ať už jakýkoliv, byl prostě Filip a nikdy Felipe. Je to trochu záhada.
Lidovky.cz: Někteří čtenáři reagují negativně na přidávání přípony -ová u slavných ženských osobností ze zahraničí. Měla by média podle vás činit výjimky a zahraniční příjmení slavných žen nepočešťovat?
Nikoliv. Počešťování – tedy většinou přidávání zakončení -ová – jmen cizinek je systémově správný postup, který pak umožňuje takovým jménům připínat pádové koncovky potřebné pro stavbu české věty. Jako skoro každé pravidlo má však i toto svoje výjimky. Nepoužíváme třeba formy Marylin Monroeová, Edith Piafová či Gina Lollobrigid(a)ová, kde jsme si – ať už z jakéhokoliv důvodu – zvykli na formy nepřechýlené. To ale rozhodně není důvod udělat z výjimky pravidelný případ.
Lidovky.cz: Jak moc nové technologie a celosvětový přístup k internetu ovlivnily přejímání nových slov z jiných jazyků?
To ovlivnění je určitě nemalé, a to hned ve dvojím smyslu. Zaprvé bylo potřeba pojmenovat řadu skutečností z oblasti těchto technologií, třeba „router, wifi, online, laptop, malware, e-mail“, a jistě i samotné slovo „internet“. A zadruhé – a tam možná mířila vaše otázka spíše – je možné se na internetu rychle dostat k informacím o skutečnostech z celého světa. A tam už pak záleží na každém, o co se bude zajímat, jaká slova bude potřebovat k tomu, aby o těchto nových informacích komunikoval se svým okolím, a také zda taková slova v češtině vzniknou přejetím, či případně jinak.
V tomto smyslu ovšem nejde o nějak kvalitativně nový proces. Jde „jen“ o velké urychlení procesu přejímání názvů nových věcí, vlastností, činností, který ovšem probíhal po celou dobu existence češtiny, vlastně už i od dob Cyrila a Metoděje, kteří k nám přinesli křesťanství a s ním nová slova jako „kostel, mše, kalich, ornát“.
Válka s velkým V. Konflikt na Ukrajině může přinést přelom epochy |
Lidovky.cz: Zaujalo vás letos nějaké slovo, jež hojně používají mladí?
Že by třeba slovo „cringe“ znamenající v podstatě totéž, čemu z hlediska dnešních mladých předpotopní boomeři – jako jsem například já – říkali „trapárna“?
Ale víte – otázka je, jak dlouho se takové slovo udrží. Počkejme si 20 let a uvidíme. Já mu velkou budoucnost nedávám, mladí chtějí mít vždy originální slovník a tohle bude v té době už vykopávka.
Lidovky.cz: Co byste popřál češtině v novém roce?
Aby ji její mluvčí měli rádi a aby si jí vážili. Všechno ostatní už by pak přišlo samo.
