130 let

Tchatchanka z Valmezu

Česko

Kolegové říkali, že tahle kniha by se hodila spíš do rubriky „A česky ani nevyjde“, ale kdo někdy tíhnul k indiánskému životu a pokusil si sám spíchnout aspoň mokasíny, ten pochopí, že i slovníky mohou mít své příběhy. No představte si následující situaci: V dnes už převážně bledými tvářemi osídlené prérijní oblasti zasedne správní rada Konsorcia siouxských Lakotů, jež sestává z indiánů rezervace Pine Ridge, lingvistů i antropologů. Hlavní agendou je zadat sepsání dosud největšího lakotsko-anglického (a anglicko-lakotského) slovníku, podle kterého se budou Siouxové učit jazyku svých dědů. A velká rada tvorbu slovníku svěří bílému jazykovědci ze střední Evropy, Janu Ullrichovi! Uff, uff!

„Data pro ten slovník, gramatiku i další výukové materiály jsem začal shromažďovat už někdy před dvaceti lety,“ vysvětluje začátek onoho příběhu autor, který dlouhodobě pracuje na University of Colorado. Už od střední školy ho zajímaly exotické jazyky a lakotština mu podle vlastních slov „už nějak zůstala“. Minulý měsíc trávil pan Ullrich univerzitní prázdniny ve Valašském Meziříčí, ale po většinu roku objíždí siouxské rezervace a s magnetofonem naslouchá indiánským veteránům, aby ověřoval a zaznamenával dosud neznámá slovíčka i lakotské novotvary. V oboustranném slovníku, který vyšel letos v létě, shromáždil na 20 tisíc lexikografických jednotek, publikace však obsahuje také úvod do gramatiky a desítky tisíc příkladů použití výrazů ve větách. Snad hlavně pro tuhle všestrannost přirovnávají americké recenze jeho publikaci k „švýcarskému noži mezi indiánskými slovníky“.

„Dosavadní lakotské slovníky sepisovali hlavně křesťanští misionáři. Univerzálnost toho našeho spočívá v tom, že je koncipován jako slovníky moderních, běžně užívaných jazyků, upozorňuje na nářečí, obsahuje i archaismy 19. století a zachycuje i etymologii. Atohle všechno v jednom svazku je u indiánských jazyků celkem neobvyklé,“ vysvětluje Ullrich, který na rozdíl od lexikografů světových řečí musel soupis jazykového korpusu teprve budovat.

Jazyk kmene, u jehož ohně sedávali takoví velikáni z řad původních obyvatel Severní Ameriky, jako byl Sedící býk, Splašený kůň nebo Rudý oblak, pojmenovává dnes pochopitelně i novou indiánskou realitu: „Počítač se třeba řekne wo uspe omnaje, což znamená něco jako zásobárna vědomostí,“ vysvětluje autor. Na počátku 21. století podle něj lakotsky mluví už jen 13-20 procent ze stotisícového kmene, takže mu hrozí zánik. Přestože pro většinu lakotských dětí není už lakotština rodnou řečí, v 90. letech proslula díky filmu Tanec s vlky. „Samozřejmě ne všichni herci tu výslovnost zvládli,“ komentuje film lingvista. „K dalším omylům docházelo při zpracování, protože střihači lakotsky neuměli, a tak některé anglické titulky s promluvami na plátně neseděly. Přesto si myslím, že snaha po autenticitě se jim vydařila.“

Autor slovníku hlídá i fonetickou stránku jazyka, a kdo se před ním chce blýsknout znalostí výrazu pro bizona, dočká se zklamání. „Tatanka to vyslovovali filmaři podle těch starých slovníků, které ještě nezachycovaly hrdelní, chrčivou výslovnost Lakotů,“ říká. „Správně se má bizon říkat tchatchanka.“ A pak věřte Kevinu Costnerovi.

***

ČESKY NEVYŠLO

New Lakota Dictionary

Jan F. Ullrich (ed.) Vydalo Lakota Language Consortium 2008. 1112 stran.

Knihy vybíráme ve spolupráci s pražskými knihkupectvími Academia a Fišer

Autor:
  • Vybrali jsme pro Vás