Na brněnské radnici si našli nové zaklínadlo ke stále odkládaným opravám vily Tugendhat: mezinárodní konferenci věnovanou záchraně památky.
Konference má říci, jaký je projekt, který magistrát za devět milionů korun koupil, ač vznikl na základě soudně zpochybněné soutěže. Konference má říci, jak dál postupovat. Konference má říci to i ono.
Jenomže ani sebelepší konference nezbaví radnici podílu na tom, do jaké situace se spory dostaly. A že rekonstrukce stojí už několik let, že vila chátrá a cizinci nad tím kroutí hlavou. Záměrně volím výraz radnici. Změnila se větší část politiků, změnila se část úředníků, ale instituce zůstává. A mimochodem zůstávají i někteří lidé, kteří se na jednáních přímo podíleli.
Konference může posvětit projekt, který vznikl. Může ho prohlásit za skvělý, může ho potvrdit. Byť i tento krok bude zajímavý: nechají radní pod dokument podepsat všechny přítomné hosty? Nechají si od nich vystavit doporučení, že takto ano, že takový postup vile neublíží? A jakou bude mít ta listina právní závaznost?
Možná to ale opravdu může být jedna z verzí řešení problému. Jenomže pořád další skupina architektů, vizuálně zastupovaná Janem Sapákem, bude tvrdit, že právo připravit projekt měli oni. Doloží to rozhodnutími soudu, přidá dalších pár paragrafů a bude dodávat, že varovali včas.
V únoru sliboval náměstek primátora Ladislav Macek, že advokátní kancelář, kterou vybrali, připraví do konce března podmínky nového tendru na dodavatele oprav. A ten si bude muset zajistit i projekt. Pravda, pan náměstek nespecifikoval, které březen má na mysli. Vzhledem k tomu, že kalendář ukazuje červen, možná měl na mysli spíše příští rok.
Jako hokynáři s dokumentem za devět milionů korun?
A je tu opět to hrozné váhání. Jak si to tedy teď na radnici představují? Vyhlásí slíbenou soutěž, nebo ne? A budou před ní jako hokynáři obchodovat s dokumentací, kterou koupili, a nabízet ji k odkoupení případným účastníkům soutěže? I to by možná byl způsob, jak dokázat, že devět milionů nezaplatili zbytečně. Budou nabízet dokumentaci projednanou na mezinárodní konferenci, aby se s ní „někdo“ přihlásil do nové soutěže. A v ní ji pak vesele odkývnou a zlegální.
Ještě před několika lety to vypadalo, že z trojice slavných brněnských vil, k nimž je potřeba kromě „tugendhatky“ počítat „vládní“ vilu Stiassny v Pisárkách a Jurkovičovu vilu v Žabovřeskách, bude první v pořádku ta nejvýznamnější. Vila Tugendhat. Vypadá to, že se pořadí obrátí. A to přesto, že má město ve vile Tugendhat na krku nůž od památkářů krajského úřadu kvůli jejímu havarijnímu stavu a alespoň nejnutnější práce musí být hotovy příští rok.
Možná by bylo ideální, kdyby památkáři mohli konečně ukázat zuby. Ty zuby, kterých jim zákon moc nedává. Udělali to zatím málokdy, ale co může být horšího než nepečovat o jeden z dvanácti tuzemských skvostů na seznamu UNESCO? Zákon mluví o „výjimečné“ možnosti památku, o niž její majitel přes upozornění nepečuje, vyvlastnit. A památkáře by v tomto případě neměly zajímat důvody, proč se práce stále odkládají, ale fakt, že ten dům chátrá. A jednat bez ohledu na to, že postiženým je město.
Příští týden nás čeká konference o obnově vily Tugendhat. Příští by mohla být o jejím vyvlastnění.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce.
O autorovi| MILOŠ ŠENKÝŘ, redaktor LN
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
