„Dneska už tě nebudu nabádat, aby sis nebral spací pytel, protože stejně budeme za půl hodiny zpátky." Takhle na mou adresu vtipkoval jeden z příslušníků české elitní jednotky Special Operations Group (SOG), když se připravoval v úterý večer k výjezdu na operaci mimo základnu Shank. Netušil, že se jeho jednotka po dlouhé noci vrátí až v pět ráno. A co víc - že přiveze tři zadržené Afghánce.
Asi hodinu poté, co vojáci opustili tábor, se ozval výbuch, následovaný výkřiky: „Gopher, gopher!" Tedy útok na základnu. Všichni popadli vesty a helmy a utíkali do krytů. Na základnu, ležící v afghánské provincii Lógar, právě dopadly čtyři rakety. Přestože jedna z nich si našla cíl mezi budovami, nikoho nezranila. V zasaženém objektu na rozdíl od noci z neděle na pondělí -kdy si podobný útok vyžádal tri zraněné - nikdo nebyl. Poplach na základně trval několik hodin: hledala se jedna z raket, která nevybuchla. Nalezena byla až ráno.
„Počítali jsme s tím, že během ramadánu to bude horší. Naší výhodou aleje, že Shank je výhodně položený," říká náčelník štábu 2. kontingentu Provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) v Lógaru major Petr Blecha. „Situace se ale zhoršuje. Jenom v posledních třech týdnech byly pár kilometrů od nás zabity pracovnice nevládní organizace. Máme incident každý den."
Pokračováni na straně 8
Utíkali jsme do krytu...
Dokončení ze strany 1
K tomu je nutné připočítat raketové útoky na základnu či včerejší explozi nastražené výbušniny, při které byli zraněni čtyři Američané. „Útoky začínají být přesné, nedělá je žádný hlupák,“ říká Blecha. Na druhou stranu ale zdůrazňuje, že situace v provincii Lógar není katastrofální či nezvladatelná.
Podstatou taktiky, kterou zvolili Češi, Američané a další, kteří operují v Lógaru, je aktivita. To znamená neopevňovat se na základně, ale jezdit i ven, pokračovat v projektech a snažit se hledat ty, kteří za útoky stojí. Ostatně včera bylo zadrženo 15 Afghánců.
„Afghanizace“ projektů Obsluha pozorovacího systému nejdřív označila místo, kam se útočníci po odpálení raket asi schovali. „Byly to polorozbořené domy, mezi kterými byly pastevecké stany,“ vypráví Jan Černý, jeden z příslušníků elitních sil, o noční akci. „Prohledali jsme je a objevili tři lidi, kteří mezi pastevce nezapadali. Ty jsme zadrželi a předali afghánské policii.“ Na místa, odkud byly rakety vystřeleny, také zahájily palbu kanony bojových vozidel pěchoty a do terénu vyjeli i vojáci.
Možná je to paradoxní, ale útoky či bezpečnostní operace zatím příliš práci civilní části českého rekonstrukčního týmu neovlivňují. „Je to zvláštní, ale jezdíme víc, než jsme jezdili předtím. Pouze jsme opatrnější,“ říká šéf civilní části týmu Václav Pecha. „Dříve než někam vyrazíme, tak si pozveme místní šuru (poradní shromáždění místních vůdců, pozn. LN) a s ní daný program probereme. Otevřeme se, takže pak nejsme jenom ti v neprůstřelných vestách. Vsadili jsme na afghanizaci projektů.“
Pecha zdůrazňuje, že byť někdo občas vyhrožuje lidem, kteří spolupracují s koaličními silami, nikdy se ale ve výhrůžkách neobjevilo, že jsou kvůli spolupráci s českými vojáky považováni za zrádce. Doposud také nebyla například zapálena škola či jiné zařízení vybudované v rámci české pomoci.
Všechny tyto věci se čas od času v Afghánistánu stávají. „Mám pocit, že ti, co s námi spolupracují, to berou tak, že spolupráce s Čechy není tak heretická. I když je otázka, kolik naši kontraktoři vyplatí na výpalném a úplatcích,“ dodává Pecha. Pak se postaví k nástěnné mapě a začne ukazovat jednotlivé okresy provincie Lógar a komentovat, jaká je v nich situace. Pouze jediný je úplně bez problémů. Dva z nich jsou pod kontrolou Talibanu, takže v nich žádné projekty zatím neprobíhají a ani se neplánují. Tady se nepřítel skrývá Lógar byl relativně klidnou provincií, než se sem začaly přesouvat koaliční síly a zahájily se civilní projekty. „Je to strategická provincie, nic se tu nedělo, protože zde odpočívali příslušníci Talibanu, cvičili se zde, a teď jsou tu koaliční jednotky, které jim to komplikují,“ vysvětluje Pecha.
To potvrzuje i výše citovaný příslušník elitních sil Jan Černý s tím, že podobné to bylo i v době sovětské invaze. Lógar byl taktéž relativně klidný, protože zde měli povstalci - mudžahedíni - zázemí. Ale dodává, že většina útočníků jsou Afghánci, nikoli zahraniční bojovníci jako Pákistánci či Čečenci, tak jako v Hílmandu, kde působili příslušníci elitních sil předtím. „Je to velký rozdíl oproti Hílmandu. Tam je to regulérní válka - existují tam frontové linie, je tam velké množství zahraničních bojovníků. Pro vojáka je tam nebezpečno. Ale zase víš, kde je nepřítel,“ vysvětluje Černý. „Tady to vypadá tak, že obyvatelstvo je zdánlivě nakloněno koaličním silám. Ale ve skutečnosti se nepřítel skrývá a vede guerillovou válku. Všichni se tváří, že je to normální provincie, ale není.“
O autorovi| František šulc, zvláštní zpravodaj LN v Afghánistánu
