LN Hlavní hrdina vašeho románu Starý gringo říká: „Za celý život jsem se k Donu Quijotovi nedostal. Chtěl bych si ho přečíst, ještě než umřu.“ Do jaké míry je podle vás Cervantesův román čtenáři vyhledáván a do jaké míry přežívá už jen jako mýtus?
K tomu můžu říci jedině to, že podle mě jde o nadčasovou knihu, nejdůležitější na světě. Kdybych měl jeden volný den, tak ho jistě věnuju četbě Dona Quijota.
LN Oním „starým gringem“ je americký prozaik Ambrose Bierce. Zaujal vás více jeho životní příběh, nebo jeho dílo?
Fascinoval mě jeho život. To, že v jeho závěru odešel do Mexika a zmizel, nikdo neví kde. Líbilo se mi ale také, že často cestoval a hojně se obklopoval ženami.
LN Jak jste byl spokojený s filmovým zpracováním Starého gringa?
To je složité, protože film měl původně tři hodiny a byl zaměřený právě především na životní příběh Ambrose Bierce. Jenže v Columbia Pictures pak řekli, že je to moc dlouhé a zkrátili to na osmdesát minut, takže film jaksi pozbyl kontinuitu... Co se týče filmových zpracování literárních děl, tak souhlasím s tím, co říkal Ernest Hemingway: „Přijedu, vezmu si šek a rychle zase jedu pryč, protože to nikdy neodpovídá předloze.“
LN Vy jste Prahu navštívil již v 60. letech. Byl jste zde také s Gabrielem Garcíou Márquezem a Juliem Cortázarem. Jak na tuto návštěvu vzpomínáte?
My jsme přijeli v prosinci 1968. Hrozně se nám zamlouval český smysl pro humor i zdejší vzdor... Samozřejmě jsme to prožívali s vámi, protože Latinoameričanům není projevování emocí vůbec cizí.
LN V souvislosti s vámi, Gabrielem Garcíou Márquezem, Juliem Cortázarem či Mariem Vargasem Llosou se mluvívá o tzv. boomu latinskoamerické literatury. Byl tento vzmach pouze důsledkem estetických kvalit vašich děl, nebo měl rovněž nějaký mimoestetický aspekt?
Předně - my jsme si tuto nálepku nevymysleli, ta je dílem literárních agentů. Šlo nicméně o jistý důsledek literárního vývoje. Začalo to boomem poezie, který reprezentovali Pablo Neruda či César Vallejo. Pokračovalo to jakýmsi urboomem, tedy autory jako Jorge Luis Borges, José Lezama Lima či Miguel Ángel Asturias, pak byla naše generace, následoval postboom, taky baby boom, potom ještě boom autorek...
LN Jak vnímáte přátelství Gabriela Garcíi Márqueze s Fidelem Castrem?
Plně respektuju své přátele, co se týče jejich politických názorů, tak jim do toho nehodlám mluvit. Když Gabriel nedávno slavil osmdesátiny, tak jsme byli v Cartageně de Indias, kde jsem se potkal třeba s Billem Clintonem, což je zase můj kamarád.
LN Proč se v Latinské Americe tolik dařilo diktátorům?
Protože po vlně nezávislosti vzniklo mezi státem a lidmi určité vakuum. Skončila španělská kolonizace, ale rovněž původní indiánský život, takže se pak okopírovaly zákony Anglie a Francie, což ovšem nepřiléhalo k naší situaci. To mělo za následek anarchii, tedy vhodné klima pro diktátory.
LN 20. století bylo pro Evropu velmi bouřlivým obdobím. Stejně tak ovšem pro Mexiko. Jak tuto etapu s odstupem vidíte?
Myslím, že minulé století bylo z hlediska Mexika nakonec spíše pozitivní. Došlo samozřejmě k převratům a jiným nedobrým věcem, ovšem přesto jsme si uvědomili, že existuje určitá kulturní kontinuita. 20. století totiž bylo především obdobím utváření národní identity, nyní zase přecházíme k různorodosti, která má rozličné odstíny - náboženské, sexuální, politické.
