LN Mluvíte o šikaně, můžete popsat, jak konkrétně vypadala? Byla to hlavně spousta drobných věcí. Třeba pořád dokola inventury nebo výslechy vedené uvnitř vězeňské služby. Opakovaně mi nadřízení vytýkali, že jsem k ničemu, že špatně pracuji, že lžu, i když jsem věděla, že lžou oni. Zvali si mne třeba v den mých narozenin – bylo to deptání člověka arogancí. LN Kdy vaše problémy začaly?
V listopadu 2003 jsem zjistila, že jeden můj podřízený, který si byl velice blízký s náměstkem ředitele věznice Václavem Sislem, falšuje doklady. Šla jsem to říci řediteli věznice, a on nad tím mávl rukou, že prý šlo jenom o tři stovky. Už na konci roku jsem měla citelně menší odměny. V lednu 2004 přišlo první negativní hodnocení, kde jsem dopadla snad jako úplně nejhorší člověk ve vězeňské službě. Přitom jsem tam dělala od roku 1998, byla jsem
chválená a za celou dobu jsem neměla jedinou výtku. Najednou jsem jich ale začala dostávat celou řadu, sebrali mi osobní ohodnocení a vše vyvrcholilo tím, že jsem dostala výpověď z práce. Mezitím jsem se ale z toho neustálého tlaku zhroutila. LN Jaký byl podle vás důvod té šikany? Pro ně bylo velkým problémem už jenom to, že je žena ve vedoucí funkci, což mi také bylo řečeno. A pak já opravdu nevím, co se jim nelíbilo, jestli moje povaha, moje důslednost nebo to, že jsem někomu prostě šlápla na kuří oko. LN Soud rozhodl ve váš prospěch. Dovedete si představit návrat do věznice? Zatím nevím, stále ještě nejsem v pořádku a stále ještě beru antidepresiva.
