Ale to já rád věřím! Věřím,
Ale to já rád věřím! Věřím, že mluvíte z vlastní zkušenosti a stejně tak jsem rád, že jsem touto zkušeností nemusel projít já sám, pročež jsem se zprvu mylně domníval, že volební povinnost byla za minulého režimu zakotvena institucionálně. Rozdíl je ale minimální. Právo, které je toliko na papíře není právem. Sankce, tak jak pravíte, následovala jak za porušení zákona, tak za porušení přání "věrchušky". To ji nečiní o nic méně citelnou nebo reálnou. Je to sankce, ať již na základě zákona nebo bez něj. Dnes není povinnosti ani trestu bez zákona a jsem tomu věru rád a rozhodně jsem dalek jakýchkoli konstrukcí, že přání vrchnosti má být naroveň zákonu postaveno - to ale s věcí nesouvisí. Vždycky jsem měl respekt k tem, kteří se dokázali onomu přání "věrchušky" postavit, protože tuším, že sám bych k tomu tehdy odvahu neměl. To ale neznamená, že dnes nemám ve svobodné společnosti právo na svůj názor, stejně jako to neznamená, že to právo nemají lidé, u kterých nejde (narozdíl ode mě) jen o hypotetickou úvahu - lidé, kteří v nesvobodné společnosti raději žili své životy a dělali svou práci, než aby režimu navzdory hlásali svobodu. I oni mají nyní právo na svůj názor a jejich právo není o nic menší než Vaše. Mají stejně tak právo být levičáky jako pravičáky a není nic pokryteckho, stali-li se z nich liberálové. Liberalismus není teorie géniů a odvážných lidí, je to teorie obyčejných lidí jako jsem já, kteří dělají svou práci, budují svou kariéru a žijí svůj vlastní život. Je to teorie lidí, kteří si cení své svobody, to ano. Ale právo na názor mají i lidé, kteří se za něj bojí bojovat.Co se Vaší argumentace o sociálním napětí týče, přiznám se, že ji zcela nerozumím. Možná, že máme (snad až na otázku míry) i podobný názor, ale patrně se zcela míjíme pojmoslovně.