LN: Jste rektorem největší české univerzity, máte pod sebou 17 fakult. Můžete ovlivňovat například jejich personální politiku.
Personální pravomoci nemám. Když se měnil zákon o vysokých školách, rektoři o ně usilovali. To se ale nepovedlo, proti se stavěli jak děkani, tak Rada vysokých škol.
LN: Můžete mluvit třeba do toho, kolik lidí má být na lékařských fakultách přijato do českého programu a kolik do placeného anglického?
O tom rozhodují fakulty. Univerzita má rozpočet rámcově stanovený ministerstvem školství. My se snažíme, abychom měli všude zahraniční studenty, protože to svědčí renomé školy.
LN: Na některých lékařských fakultách ale v minulých letech přibývalo platících zahraničních studentů tak trochu na úkor českých neplatících. A lékaři začínají v nemocnicích hodně chybět.
Tak by si je měl stát u nás objednat. Když chybějí železničáři, tak jim zaměstnavatel přisype. Když chybějí řidiči, také dostanou víc. Za lékaře je zodpovědné ministerstvo zdravotnictví, nikoli univerzity.
LN: Teď ministr zdravotnictví nějaké peníze pro lékařské fakulty slibuje.
Dva roky už ministerstva říkají, že dají peníze na to, abychom vzali více studentů na medicínu. Ale i když je dostaneme letos do června, více studentů můžeme vzít až příští rok a na trhu práce se to projeví nejdříve za sedm let, spíš později. A o tom, že v nemocnicích chybějí lékaři, ví stát mnoho let.
LN: Vy ovšem také.
Ale co já s tím mám dělat? Já nedostanu ani peníze na pokrytí inflace. Nejsem zodpovědný za nedostatek lékařů, ale za to, aby univerzita fungovala. A musím jejím lidem zajistit alespoň ucházející mzdy.
