Divadelní kritik Richard Erml se mě onehdy ptal, v čem spočívá ten neklid, co tu máme vetknutý v názvu. Přestala jsem v tu chvíli klepat nohou, trhat si kůži kolem nehtů a jezdit párátkem po stole. „Neklid? Pardon, o čem jsme to mluvili?“
Neklid má teď veškerou mou pozornost, protože od té doby, co nad tím přemýšlím, hodně brečím v tramvaji.
Neklid. Kotevní absence. Dupat do holubů, donutit je popoletět, slepice zparchantělý.
Mladí a neklidníJsou mladí, talentovaní a mají kuráž. Navíc mají nadhled a chuť podělit se o střípky svých životů s ostatními. To vše spojuje herce Tomáše Dianišku, Zdeňka Piškulu a jejich kolegyně Terezu Dočkalovou a Lilian Fischerovou. V novém seriálu serveru Lidovky.cz můžete sledovat jejich kariéru a zážitky. Jak žijí mladí čeští herci? |
Neklid je zima kolem břišních stěn, studený nohy a okousaný nehty.
Neklid je červená rtěnka na rozpraskaných rtech, roztřesený kotníky v lakovaných lodičkách nastupující do tramvaje uprostřed února. Čistit si zuby vodou z vany, která před chvílí uhasila nedopalek od cigára. Neklid jsou modřiny na rukách a mezi nima domečky a kostelíky nakreslený černou fixkou na zkoušce. „Já vás poslouchám!“ Milionkrát už od svých sedmi, ježišmarja furt dokola, to snad není možný!
Neklid je snaha přeskočit prázdno, neklid je potřeba domova, potřeba parťáka, potřeba čistých ponožek na každý den, neklid je revoltou proti času, zbytečnou a půvabnou ... nutkavá potřeba sníst jednou za čas jídlo rukama rovnou ze země a umaštěnými prsty si strkat zpátky za uši uvolněný vlasy. Neklid je čůrat v noci do kanálů na Starým Městě.
  |
Neklid. Existuje rána v mém hrudníčku nevyspělém a neklid je odpověď na to, že to možná ani tak nebolí, jako to rozhodně není příjemný.
Neklid je dovézt do Libně neutišitelný pláč, přezout boty a od sedmi do desíti ho nalíčený ukazovat lidem, kteří se mu smějí. A pak zbytkům toho neklidu podržet hlavu pod hladinou červeného vína. Tekutá doba, tekutý neklid. A ráno na ten neklid vzít ataralgin.
Tereza DočkalováNarodila se v roce 1988 v Novém Jičíně. V roce 2002 začala studovat herectví na ostravské Janáčkově konzervatoři a již během studií hostovala v Těšínském divadle v Českém Těšíně a v ostravském Divadle loutek. Poté dostala nabídku hostovat v ostravské Komorní scéně Aréna, kde na sebe upozornila v roli Nini Zarečné v Čechovově Rackovi a po ukončení studií zde nastoupila do angažmá. V roce 2012 obdržela Cenu Thálie v kategorii herečka do 33 let. Nyní je v angažmá pražského Divadla pod Palmovkou. |
Pamatuju si máminu oslavu třicátých narozenin. Dva dny byly dveře bytu dokořán. Teďko je mi stejně a všechny své stravenky utrácím za neklid. Chodím po ulici a rvu stromům větvičky. Obědvám zmrzlinu a svojí pračce takřka nedávám práci. Myslím, že mě brzo pošle do háje. Skutálí s rámusem všech těch pět pater, odemkne mříž a nechá se zaměstnat u Armády Spásy. Má moje požehnání, duše rezavá, stará.
Neklid je hledání a možná i touha. Syčící koleje, co předjímají příjezd lokálky. Spálené prsty od přejetých mincí. A želví bulení z nevysvětlitelné radosti, kterou na světě způsobují snad jenom ženské hormony. Neklid je potřeba vědět, kolik vnoučat jednou bude mít moje největší nešťastná láska. Neklid je absence smíření. Neklid nejde brát jako setrvalý stav. Jinak lidi končí jako ty vlakem přejetý pětikoruny. Neklid je krátký přerývavý dech přidušených dětí a cigára k snídani.
Neklid ... už jsem na to přišla, Richarde, a je to velký:
Neklid jsou hromady naskladněný lásky, pod nimiž se prohýbá moje srdce.
